OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražské doomové seskupení ET MORIEMUR sice vzniklo teprve nedávno, nicméně muzikanti v něm působící nejsou žádnými nováčky. Vždyť mají zkušenosti z kapel jako SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, DISSOLVING OF PRODIGY či RETURN OF INNOCENCE. A na výsledku je to setsakramentsky poznat. Jejich debutové EP „Lacrimae Rerum“ v sobě totiž nese všechny známky profesionalismu - hudební vyzrálostí počínaje a kvalitními nápady konče. Prakticky jediná má výtka - a zároveň skutečnost, která sráží tento počin poněkud dolů - je převýškovaný a poněkud zahuhlaný zvuk. Nahrávalo se v domácím studiu a na výsledku je to bohužel až příliš znát. Osobně jsem pocítil místy i lítost, neb při představě kvalitního studia a moderního, dynamického soundu, by měla tato nahrávka klidně i evropské ambice.
Pokud se však posluchač přenese přes tento nedostatek, dostane se mu dostatečně kvalitní porce poctivého doom metalu, v němž se mísí jeho stará škola se školou novější, přičemž rychlejší death/doomové pasáže dřevního charakteru se zde prolínají s krásně smutnými melodiemi inspirovanými MY DYING BRIDE či PANTHEIST v jejich vrcholné formě. Dostatek prostoru dostávají i masivní klávesové rejstříky, avšak v tomto případě se nedá mluvit o přílišné přeslazenosti, již známe například z podání některých žánrově spřízněných severských kapel.
ET MORIEMUR totiž působí jako parta, která má - snad i díky předešlé hudební zkušenosti svých jednotlivých členů - zřetelně ohraničené své teritorium a tuší, kterak se v něm pohybovat. Na kdysi rozsáhlé, avšak dnes již poněkud paběrkující tuzemské doomové scéně tak skupina ihned zaujala přední místo a zařadila se mezi spolky, jimž je nutno v budoucnu věnovat zvýšenou pozornost. Co na tom, že prakticky vše, co „Lacrimae Rerum“ obsahuje, jsme už mohli slyšet jinde a jinak. Doom metal zkrátka není žánr, kde by vadila minimální inovativnost. Já osobně už se těším na příští kotouč.
České doomové překvapení.
7 / 10
Zdeněk Nevělík
- vokály
Fedor Furnadžiev
- kytara
David Viktorín
- kytara
Honza Stinka
- baskytara
Michal Rak
- bicí
Albert Fiala
- klávesy
1. Marcia Funebre
2. Shadows
3. At Dawn
4. Doom Soldier
5. Scales Of Grey
6. Silence
7. Twilight Of Faith
8. Chimeras
9. Memory´s Gate
Lacrimae Rerum (EP) (2009)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.