OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minulý rok proběhla na Apeninském poloostrově, co se death metalového žánru týče, vskutku bohatá albová sklizeň. S novými deskami totiž vyrukovali třeba GORY BLISTER, SEPTYCAL GORGE nebo nadějní „symfonici“ FLESHGOD APOCALYPSE. Opravdový svátek však měla představovat až nahrávka se sympatickou visačkou „Rot Among Us“. Není divu, jejími autory jsou totiž samotní NATRON, po pěti letech hibernace na scénu se vracející ikona italského (tech) death metalu.
Očekávání nebylo zrovna malé, vždyť předchozí dílo „Livid Corruption“ patřilo bez nadsázky mezi top stylové výkony roku 2004. Jenže rok 2009 nám NATRON představil v trochu jiném světle. Předně došlo k výměně hned poloviny line-upu, černého Petra si tentokráte vylosovali baskytarista (žádné překvapení, obsluhu tučných strun mění Italové pravidelně) a bohužel i vokalista. Bohužel proto, že bývalý zpěvák Mike Tarantino disponoval skutečně originálním a tedy i velmi těžko nahraditelným projevem. Jistě, nový vokalista Nicola Bavaro disponuje slušným growlem (navíc velmi dobře čitelným), leč v konkurenci výjimečného Tarantinova řevu (který do natlakované produkce NATRON výtečně zapadal) jaksi neobstává. Nutno však podotknout, že ruku v ruce s více transparentním vokálem jde i průhlednější kompoziční struktura. Jistě, kouzelná kytara pana Meleho je stále vysoce technická (nikoli však exhibující), nicméně v případě „Rot Among Us“ je fúzována s mnohem rovnější rytmikou, než Italové nabízejí například na svém vrcholném díle „Livid Corruption“. Ale ono se nakonec není čemu divit, sami NATRON totiž inspiračně vězí hluboko v osmdesátých letech minulého století a otevřeně přiznávají sympatie ke kapelám typu CORONER nebo NAPALM DEATH. Ostatně i titulek jejich nového alba odkazuje na další dobovou klasiku MISFITS a jejich „Walk Among Us“.
První album NATRON pro Metal Age Productions (jak víme, Italové předtím vydávali u Holy Records) pro mě osobně představuje mírné zklamání. Pravda, skladby jako „Bullet Of God“ dávají vzpomenout na zlaté časy „Livid Corruption“, leč slabší kusy typu „Heads Are Rolling“ bohužel srážejí „Rot Among Us“ do nižších výkonnostních pater. Nu, musíme holt přenést přes srdce, že NATRON model 2009 berou věci s daleko větším nadhledem a od energií našlapaného tight death metalu se posouvají k uvolněnější a čitelnější žánrové formě. „Rot Among Us“ je slušná deska, nicméně pokud někdy v budoucnu zase dostanu chuť pustit si něco z diskografie praotců italského tech death metalu, raději z kapsy vytáhnu krásně provedené digipaky s etiketami „Bedtime For Mercy“ a „Livid Corruption“.
NATRON model 2009 berou věci s daleko větším nadhledem a od energií našlapaného death metalu se posouvají k uvolněnější a čitelnější žánrové formě. „Rot Among Us“ je slušná deska, nicméně pokud v budoucnu zase dostanu chuť pustit si něco z diskografie praotců italského tech death metalu, raději z kapsy vytáhnu krásně provedené digipaky s etiketami „Bedtime For Mercy“ a „Livid Corruption“.
7 / 10
Nicola Bavaro
- zpěv
Domenico Mele
- kytara
Alyosha Danisi
- baskytara
Max Marzocca
- bicí
1. Rot Among Us
2. Dead Beat
3. Bullet Of God
4. Prime Cuts
5. Heads Are Rolling
6. Enthroned In Repulsion
7. Only Living Witness
8. Planet Corpse
9. Roadkill
10. The Infection Theme
11. Backyard Graveyard
Grindermeister (2012)
Rot Among Us (2009)
Livid Corruption (2004)
Necrospective (collector box) (2003)
Bedtime For Mercy (2000)
Unpure (MCD) (2000)
Negative Prevails (1999)
Hung Drawn & Quartered (1997)
A Taste Of Blood (demo) (1997)
Force (demo) (1994)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Metal Age Productions
Stopáž: 37:35
Produkce: Ottavio Marzo
Studio: Golem Dungeon Studios
Dobré, ale minulá deska se mi zdála, asi hlavně kvůli zvuku, lepší.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.