RED CIRCUIT je jedním z mnoha studiových projektů, které slouží k ukrácení dlouhé chvíle některých příliš plodných muzikantů. Zvláště na scéně progresivního rocku/metalu se to podobnýma záležitostma jen hemží. V případě RED CIRCUIT jde o dítko dvojice Markus Teske a Andy Kuntz. Ti se znají ze společného působení u VANDEN PLAS. Teske coby producent a Kuntz zpěvák. Markus Teske se mimo jiné proslavil i jako producent (či zvukový inženýr) SYMPHONY X a několika dalších kapel. Společně sepsali a produkovali obě alba RED CIRCUIT, zbývalo jen najít lidi, kteří jim desku nahrají. Obě alba, aktuální a tři roky staré „Trance State“, pojí pouze dvě jména. Jednak Teske za klávesami a pak zpěvák Chitral „Chity“ Somapala, jehož jméno mě na tento projekt upozornilo. Somapala, rodák ze Sri Lanky, je velmi činný, co se týče kapel značně promiskuitní a technicky vynikající zpěvák. Figuruje v mnoha evropských kapelách, ale většinou jen na jedno, dvě alba (MOONLIGHT AGONY, FIREWIND, CIVILIZATION ONE, AVALON...). Ostatně v podobně „studiové kariéře“ není sám, Lande by mohl vyprávět. Kytaru svěřili Christianu Moserovi (XERXES, SHEELA) a zbytek sestavy tvoří rovněž žoldáci.

Hudebně se RED CIRCUIT pohybují v progres/power metalových mantinelech s kadencí řekněme jako již zmínění SYMPHONY X. Z výrazu „studiový projekt“ by se mohlo zdát, že půjde o kvalitativně vedlejší produkt, opak je však pravdou. Album „Homeland“ je dobře promyšlené a rozplánované. Dominuje mu hutná, pochmurná atmosféra, která graduje v pomalejších skladbách a chvílemi evokuje starší alba EVERGREY. Progresivnost nahrávky je držena v rozumných mezích a až na pár skladeb, byť zrovna těch nejzajímavějších („Sun Of Utopia“), bych hudební projev RED CIRCUIT shrnul jako chytře zahraný power metal. Ale i tak zůstává stále dost prostoru pro instrumentální libůstky, proměny rytmů a melodické motivy. Právě zmíněná „Sun Of Utopia“, „The World Forgotten Sons“ a ještě několik dalších skladeb ukazují, že i v tomto provařeném metalovém směru lze stále ještě stvořit zajímavá a záživná díla. Značný prostor si kapelník vyhradil pro své klávesy a studiovou úpravu obecně.

Album působí celistvě, ale bez všeobjímajícího atmosférického zastřešení by výsledný dojem možná nebyl tak skvělý. Dle mého názoru jde o jedno z těch nejzajímavějších alb, které se minulý podzim objevilo na trhu. Dostat se mi do rukou dříve, zajisté bych jej zařadil mezi to nejlepší z roku 2009.