OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V případě svého pátého alba se černokněžnická veleskupina nacházela na svém absolutním tvůrčím vrcholu. Šlo bezesporu o největší okamžik v kariéře BLACK SABATH, jenž byl napěchovaný žhavou emocionální sílou. Kapela popustila uzdu vlastní fantazii a za přispění většího počtu aranžérských fíglů stvořila své ultimativní dílo, které znamenalo začátek nové kapitoly a pořádně silné druhé nadechnutí.
Vše však nevznikalo tak lehce, jak se mohlo na první pohled zdát. Z původně zamýšleného opětovného nahrávání v Los Angeles nebylo nic (zřejmě tvůrčí zatavenost), a tak se jelo zpět do Británie, konkrétně do Walesu, kde se v útrobách hradu Clearwell Castle při častých duchařských seancích náhle a jakoby mávnutím kouzelného proutku tvůrčí energie dostavila. A ne ledajaká. Při experimentech s jasnozřivostí a na pozadí neustále plápolajících ohňů vznikla titulní kompozice, která se stala jakýmsi předobrazem celého díla. Zatímco kapela v té době tvrdě makala v útrobách opuštěného hradu, rostla však vůči ní nevraživost ze strany církevních hodnostářů (vše bylo podpořeno tehdejší premiérou filmového trháku „Vymítač ďábla“), takže oprávněná obava z útoků náboženských fanatiků měla za následek hlídkování několika policistů (v Americe pár měsíců před tím dokonce FBI).
Oproti předchozím albům je právě „Sabbath Bloody Sabbath“ zřetelným krokem k větší propracovanosti skladeb, progresivnějším strukturám a důslednější práci s aranžemi. Také Ozzyho hlas je na albu ke slyšení v těch nejfrenetičtějších polohách, jaké kdy ze sebe frontman BLACK SABBATH dostal, což mělo za následek jeho brzké problémy s hlasivkami. Mohutný titulní song vyjadřuje hořkost z prázdnoty slávy a jde zcela jistě o stěžejní „flag boat“ alba, ozdobený akustickými party, doprovázejícími velkolepý metalový vál. Následná „A National Acrobat“ nabídne rafinovanější struktury a psychedelický náboj ústředního riffu. Po akustické instrumentálce „Fluff“ přichází na řadu song „Sabbra Cadabra“. Jde vpodstatě o hard rockovou píseň a jediný zamilovaný kus Geezera Butlera do té doby, protože pojednává o jeho tehdejší dívce. Skladba je silně ovlivněna blues a klasickým boogie stylem, jak byl před lety v oblibě ve Spojených státech. Později ji předělala METALLICA pro své dvojalbum „Garage Inc.“. V „Killing Yourself To Live“ je použitý syntezátor stejně výrazný jako Tonyho kytarový riff, což skladbě dodává na větší barevnosti. Tahle píseň pojednává o nudě hotelových pokojů a problémech, s kterými se kapela tehdy na cestách potkávala. Ozzyho hlas je znovu vypjatý a osciluje doslova na hranici jeho fyzických možností. Jinak jde o jednu z těch odlehčenějších a svižnějších věcí na albu, kterou charakterizují zejména melodické zpěvové party a tah na refrén.
Ponurá a teskná „Who Are You?“ je zde jedinou Ozzyho skladbou, kterou ve Walesu složil za pomoci syntezátorového moogu. Zabývá se rozhořčením nad náboženskými otázkami a popisuje pocity zmateného jedince, který neví čemu věřit, a tak řeší dilema, zdali se dát na cestu dobra či zla. Aranžérsky propracovaná „Looking For Today“ je metaforou celého alba. Jde o melodicky přímočarou, téměř popovou píseň, kterou obohacují různé synthy aranže a zvuky flétny. Z mého pohledu jasný adept na hit a ukazatel věcí příštích. Její model stál předobrazem k pozdějšímu albu „Technical Ecstasy“, což by se dalo chápat jako verze „BLACK SABBATH hledajících cestu k světlu“. Naproti tomu zádumčivá „Spiral Architect“ je vystavěná ve stylu progresivního rocku té doby a její velkolepost vyzdvihují zejména mohutné podkresy smyčců, dodávající jí v závěru na gradaci a potřebné dramatičnosti.
BLACK SABBATH se na „Sabbath Bloody Sabbath“ podařilo vytvořit své Opus magnum. Kritikou, ale v mnohých případech i veřejností nejrespektovanější dílo, které otevřelo dveře větším studiovým fíglům a aranžérské propracovanosti. Hard rockový milník, který řadím mezi absolutní Top alba všech dob. Ani jedna ze skladeb zde není navíc, všechny jsou názornou ukázkou skladatelského mistrovství dvojice Iommi/Butler, nadčasové razantní hry Billa Warda a nenapodobitelného charismatu Ozzyho Osbournea. Dojem z desky umocňuje mimo jiné také fantastický obal s kresbou umírajícího muže na lůžku, nad nímž se zlověstně sklání nejrůznější bizardní postavy, mající charakterizovat určité temné fáze jeho života. BLACK SABBATH posléze znovu koncertují po obou březích Atlantiku, aby se stali jedněmi z hlavních lákadel na festivalu California Jam ´74, který se konal poblíž věhlasného závodního okruhu Ontario Motor Speedway, kde vystoupili před dvěma sty tisíci diváky spolu s DEEP PURPLE, THE EAGLES a ELP. Absolutní vrchol!
Nepřekonatelný milník nejen tvorby BLACK SABBATH, ale i hard´n´heavy obecně. Osm geniálních kompozic zastihlo čtveřici legendárních Britů v momentě největšího tvůrčího přetlaku. Všem skladbám se tak dostalo díky propracovanějším strukturám a bohatým aranžím takřka progresivní podoby.
Ozzy Osbourne
- zpěv
Tony Iommi
- kytara
Geezer Butler
- baskytara
Bill Ward
- bicí
1. Sabbath Bloody Sabbath
2. A National Acrobat
3. Fluff
4. Sabbra Cadabra
5. Killing Yourself To Live
6. Who Are You?
7. Looking For Today
8. Spiral Architect
Forbidden (2024 Remix) (2024)
13 (2013)
The Dio Years (Best Of) (2007)
Greatest Hits (1970-1978) (2006)
The Best Of (2005)
Black Box: The Complete Original (1970-1978) (2004)
Megalomania Architect (2004)
The Sabbath Stones (Best Of) (1996)
Forbidden (1995)
Cross Purposes Live (1995)
Cross Purposes (1994)
Dehumanizer (1992)
Tyr (1990)
Headless Cross (1989)
The Eternal Idol (1987)
Seventh Star (1986)
Born Again (1983)
Live Evil (1982)
Mob Rules (1981)
Heaven And Hell (1980)
Never Say Die! (1978)
Technical Ecstasy (1976)
We Sold Our Soul for Rock & Roll (Best Of) (1975)
Sabotage (1975)
Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Volume 4 (1972)
Master of Reality (1971)
Paranoid (1970)
Black Sabbath (1970)
Datum vydání: Sobota, 1. prosince 1973
Vydavatel: Vertigo
Stopáž: 42:35
Produkce: Black Sabbath
...ďalší skvost od čarodejníkov (dokedy ešte?)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.