Ach, ti protinožci. Vždyť v málokterých končinách kvete pšenka originálním spolkům tak bohatě jako v zemích na druhé straně světa. I mírně zasvěcenému našinci stačí pouze letmý pohled na odvrácenou polokouli, aby se bez mrknutí oka jal jmenovat jednu sestavu zajímavější druhé. Cit pro revoluční přístupy k extrémním metalovým žánrům je kapelám z Oceánie jednoduše vlastní. Senzitivní ušní lalůčky milovníků nekonvenční produkce tak zažívají hotové hody díky neotřelým záznamům z dílen inovátorů typu ALARUM, PORTAL, THE AMENTA, PSYCROPTIC, ALCHEMIST a... ULCERATE. Kapela z novozélandského Aucklandu hodně pozitivně šokovala již v roce 2007, kdy jí v poslední době tak trochu uvadající Neurotic Records vydali jedinečnou sbírku „Of Fracture And Failure“. O dva roky později ULCERATE emitují „Everything Is Fire“ a s přehledem potvrzují pozici výjimečného zjevu na death metalových kolbištích.

Velmi pozitivně kvituji fakt, že ULCERATE jen pasivně netěží z bohatého potenciálu své druhé desky (za debut považujme „The Coming Of Genocide“, což je defacto kompilace prvních dvou demo snímků) a naopak podnikají hned několik zajímavých expedic do doposud málo probádaných žánrových končin. Překvapí zejména produkce, jež řádně zhutněla a potemněla po vzoru IMMOLATION v časech neopakovatelného záznamu „Close To A World Below“. Pionýry US death metalu však nepřipomíná zdaleka jen obskurní atmosféra, dalším styčným bodem jsou hlasivky frontmana Paula Kellanda, které kmitají v téměř identických frekvencích, jako ty v hrdle vrchního pana growlera – Rosse Dolana. Na tomto místě si dovolím malou výtku směrem k jinak perfektnímu mixu, neb se mi zdá, že takto reprezentativní vokál by zasloužil vytáhnout ještě o krapítek více do popředí. Kapitolu o podobnosti s IMMOLATION zakončíme drobnou poznámkou ohledně kytary pana Hoggarda, jež místy decentně zaexhibuje přesně dle receptů lysého génia Roberta Vigni. Teď už ale definitivně zapomeňme na staré dobré časy v New Yorku a přesuňme se trochu severněji, konkrétně pak do kanadského Québecu. ULCERATE totiž disponují velmi podobným zneklidňujícím, až nervním feelingem jako mnohé zdejší kapacity v oboru technických řemesel, za všechny pak uveďme ikonu nejzářivější – GORGUTS (konkrétně mám na mysli jejich pozdní tvorbu v období 1998-2001). ULCERATE využívají podobné (dis)harmonie a čas od času vytáhnou z kapsy onen charakteristický „uskřípnutý“ riffing, kterým byla kapela okolo Luca Lemaye tolik proslulá (slyš zejména „Withered And Obsolete“). Novozélandská naděje však dokáže bleskurychle strhnout kormidlo od složitých rytmických struktur směrem k rozvážnějším, jako med se táhnoucím polohám, kde naplno vynikne jejich hlavní trumfové eso, totiž atmosféra, atmosféra zatěžkaná, dusivá a – nebojím se to říci – nepřátelská. Právě v pomalých sliznatých tempech jsou ULCERATE nejsilnější, vytrvale si hrají s jednotlivými motivy, trpělivě je rozvíjejí, modifikují a posléze je nechávají v pravou chvíli vygradovat (finální účinek je o to intenzivnější, že se tak děje na ploše často přesahující hranici šesti minut). Ač jsou skladby ULCERATE technicky nesmírně náročné, nepostrádají systém a jsou přísně kompozičně orientované – jinými slovy, nejsou jen prázdnou přehlídkou zběsile na sebe navrstvených riffů postrádajících jakoukoli pevnou koncepci.

Těžce, velmi těžce stravitelná je třetí položka v diskografii ULCERATE. Jedno z nejvíce nadužívaných recenzentských klišé praví cosi o albech, jejichž kouzlo se postupně rozkrývá „s každým dalším poslechem“. Pro málokterou desku platí toto rčení jako pro „Everything Is Fire“, nejzajímavější death metalový počin roku 2009.