À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skupina FACE OF AGONY jsou slovenští vyznavači poctivého thrashmetalového old-schoolu. Jejich vlastním nákladem vyprodukovaná již čtvrtá nahrávka „Hunting Season Opened“ má všechny předpoklady si v oblasti tohoto kovového najít své příznivce. Jde totiž o dílo, ve kterém je rozpoznatelné stoprocentní zaujetí muzikantů pro danou věc. O FACE OF AGONY lze říci, že jsou kapelou ortodoxní, protože nic nenapovídá skutečnosti, že by na své novince chtěli svůj směr někam posouvat, byť jen o píď. Devět dobře šlapajících songů oplývá mnoha atributy upomínajícími jak na tvorbu legendárních hrdlořezů ze SLAYER, tak některých skupin ze zátoky Bay Area (nejpravděpodobněji TESTAMENT). Precizní souhra bicích a kytar žene všechny songy stále kupředu, aniž by měl posluchač lačný po ostrých metalových riffech čas na nějaké menší vydechnutí. Zkrátka hromada valící se energie, která se zastaví až po pětatřiceti minutách od chvíle, co se dala do pohybu. Záchytné body nehledejte, nahrávka působí velmi vyrovnaně.
Síla téhle kapely tkví zejména ve hře bubeníka Svena (což je takový púchovský Paul Bostaph). Naopak rezervy slyším jednoznačně u frontmana, jehož projev absolutně postrádá osobitost a patřičnou kvalitu vokalistů z kapel o něco známějších. Bohužel v jeho projevu není ani náznak nějakého obohacení nebo posunu od obyčejného thrashmetalového vyřvávání do úderných riffů, které se nese ve stále stejné poloze. Druhou rezervou je pak mírný nedostatek kytarových aranží. Tak trochu zde totiž postrádám větší počet kytarových vyhrávek, hvízdání vyšších tónů nad hlavním riffovým válcem nebo dokonce sól. Ale třeba to tak kapela chtěla. Vše se tedy nese ve znamení třeskutého neúnavného hoblingu. Pro fanoušky takto nasměrované hudby půjde určitě o nahrávku, která stojí za povšimnutí a pro ostatní pak o maximálně lehce nadprůměrnou záležitost.
Slovenská old school thrash metal jízda!
6 / 10
Viktor Mareček
- zpěv
Martin Lajcha
- kytara
Martin Kucej
- kytara
Marcel Chleban
- baskytara
Sven Macúš
- bicí
1. Arrival
2. Deliver Us To Saint Evil
3. The Great Escape
4. Still Alive
5. Devil Believe In Us
6. Born Under Red Star
7. Lost In Time
8. Palestina Burns
9. Vox Populi
Hunting Season Opened (2009)
The Die Is Cast (2005)
Imitations Of Life (1999)
Welcome To Our Souls (1998)
Vydáno: 2009
Vydavatel: vlastní náklad
Stopáž: 36:00
Produkce: Face Of Agony
Toto sa mi páči, kapela, ktorá hrá klasický thrash metal odjakživa, nie odvtedy, čo to zase začalo byť "cool".
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.