OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po pěti letech v Ostravě a podruhé během turné k „Liebe Ist Für Alle Da“ v ČR – tolik základní informace ohledně působnosti RAMMSTEIN v těchto krajích. Úvod zpestřila obrovská tlačenice u vstupu, zaviněná pravděpodobně časovým skluzem vzniklým pomalou stavbou pódia, a nepříliš invenční EBM kolovrátek COMBICHRIST, který se navíc musel vypořádávat s tradičním předskokanským údělem – špatným zvukem a sotva na třetinu puštěným aparátem. Půlhodinka, kterou toto norské těleso dostalo, byla na rozehřátí publika a zaujmutí místa tak akorát.
Po krátké přestávce se už ale na pódium probourali (doslova) všemi 12 000 návštěvníky očekávaní členové RAMMSTEIN. Scéna připomínala ponejvíce ze všeho jakousi starou továrnu či Verneovo Ocelové město a k části Ostravy, v níž je hala situována, se tedy více než hodila. Být to o pár set metrů dál, přímo v industriálním srdci Vítkovic, zážitek by byl ještě intenzivnější. Úvod dle předpokladů obstaral řízný song „Rammlied“ z aktuální nahrávky. Ideální skladba na úvod, dávající vzpomenout na kultovní „Rammstein“ z dávného alba „Herzeleid“, rozpohybovala natřískanou halu hned od počátku. Po „B********“ nastal první vrchol v podobě jedné z nejlepších písní z novinky - „Waidmanns Heil“ - při níž se poprvé naplno rozjela všemi očekávaná ohnivá show. Živě měla skladba neuvěřitelnou sílu a sborové „Die Kreatur Muss Sterben!“ mi zní v uších ještě teď. Ačkoliv „Liebe Ist Für Alle Da“ až tolik neholduji, musím uznat, že takřka všechny songy, které zde zazněly, fungovaly v koncertní podobě zcela spolehlivě. Kromě výše zmíněné bodovaly především kontroverzní „Pussy“, při níž Till Lindemann obřím pojízdným kanónem připomínajícím penis stříkal mezi obecenstvo jakousi pěnu, a pak také přídavek „Haifisch“, při němž klávesák Flake Lorenz, jako už tradičně, nasedl do gumového člunu a nechal se za obrovského aplausu unášet ČEZ Arénou - když pak vytáhl českou vlajku, bylo vymalováno. Fanoušky potěšilo také zapálení kaskadéra v „Benzin“ či obrovská hořící křídla, jež si Till nechal nasadit v závěrečném přídavku „Engel“.
Největší ohlas měly pochopitelně starší pecky, ať už ty z přelomového alba „Mutter“, či nesmrtelné hity „Du Riechst So Gut“ a famózní, celou halou odzpívaná „Du Hast“, při níž nabrala celá ohnivě-světelně-kouřová show snad největších obrátek. „Reise, Reise“ a „Rosenrot“ byly sice téměř ignorovány, nicméně kapela má na svém kontě takové množství hitů, že se zkrátka nelze zavděčit každému. Někomu mohla chybět populární „Amerika“, jinému „Rosenrot“, dalšímu zase „Ohne Dich“. Přesto celá hudebně-divadelní show vyzněla fantasticky a až na problémy spojené se vstupem musel být každý fanoušek berlínského sexteta beze zbytku spokojen. Tihle čtyřicátníci zkrátka ukázali, že jim to stále pekelně dobře šlape.
Setlist:
1) Rammlied
2) B********
3) Waidmanns Heil
4) Keine Lust
5) Weißes Fleisch
6) Feuer Frei!
7) Wiener Blut
8) Frühling In Paris
9) Ich Tu Dir Weh
10) Du Riechst So Gut
11) Benzin
12) Links 2 3 4
13) Du Hast
14) Pussy
+
15) Sonne
16) Haifisch
17) Ich Will
+
18) Engel
Foto: pouze ilustrační
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.