OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Comebackový album takej veličiny akou BORKNAGAR nepochybne u mnohých sú, by rozhodne mal hýriť všetkými superlatívmi a prekonávať všetko, čo doteraz kapela vydala. V tomto duchu sa typicky niesli vyjadrenia účastníkov nahrávania a štúdiové reporty dokázali príjemne nabudiť. Ale tak, ako to v hudobnom svete bežne chodí, a ako sme už mohli v nedávnych rokoch zažiť, realita nedosiahla na dojmy a zaostala za očakávaniami i predimenzovanými PR vyhláseniami.
Časy, keď BORKNAGAR mohli nejakým spôsobom formovať scénu, sa pominuli a po šokujúcom debute sa kapela vydala vcelku pozoruhodnou cestou, na ktorej sa postupne zbavovala prvotného blackmetalového základu v prospech stále rozpačitejšej formy akéhosi „vyššieho umenia“. Zlomom bolo angažovanie Vintersorga, ktorého tvorba začala až príliš prebíjať pôvodného ducha kapely, obrusovať ostré hrany do zmesi avantgardného (a často) prekomponovaného metalu. Ku klimaxu došlo na šesť rokov starom „Epic“; nasledujúci módne akustický „Origin“ bol len populistickou odbočkou v tvorbe.
Pri počúvaní plnohodnotného albumu „Universal“ by som si želal poriadny kus vývoja, ktorý je však na novinke prezentovaný dosť rozpačito. Od prvých taktov je jasné, že tu máme presne to, čo sme mohli dostať aj v roku 2005. Ani zmeny v zostave, ani čas nedokázali v žiadnom prípade prelomiť dominanciu pôvodnej Vintersorgovej línie. Takže tu máme absolútne typický mix ľahkej agresivity v melodickom opare s tonou patetických kláves, ktoré miestami úplne zbytočne zabíjajú inak slušne poskladané riffy. Tento duch prestupuje všetkými okamihmi nahrávky podľa jasnej schémy vložiť toho do každého z nich čo najviac. Príliš bohato vrstvené vokály a vrstvené klávesové i gitarové linky tak vytvárajú v momentoch poriadne gýčové plochy. Práve v tých miestach, kde kapela zvoľní a nesnaží sa naraz hrať všetkými farbami, je možné nájsť slušné momenty. Takými sú akustické party („Reason“), prípadne skladby, kde sú namiesto otravných kláves hammondky a poriadne to šľape („Coalition Of The Elements“, „Havoc“) . Taktiež skladby, kde Vintersorg predal spevácku taktovku iným vokalistom, pôsobia pomerne sviežo, obzvlášť „My Domain“ s Vortexom.
Vcelku to nie je také zlé, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať, a počet posluchov reputáciu vylepšuje; sklamaním by som „Universal“ určite označil. Po množstve posluchov sa nedá nahrávke uprieť istá zvrátená poetika i tradičná ľahko folková svojráznosť. V druhom slede je možné zložiť poklonu hráčskemu umeniu protagonistov, a v istom zmysle i kompozičnej vyspelosti. V konečnom dôsledku je príliš cítiť chcenie vložiť celú aktuálnu podobu BORKNAGAR do pritesného celku. Zvukovo sme sa posunuli tiež len o nejaký rok - materiál by sa možno dočkal priaznivejšieho ohlasu, keby vyšiel po „Epic“.
Až príliš univerzálny a typicky prekomponovaný BORKNAGAR s albumom, ktorý sme mohli dostať aj v roku 2005.
6,5 / 10
Øystein Garnes Brun
- gitary
Andreas Hedlund (Vintersorg)
- vokály
Lars Nedland (Lazare)
- klávesy
Jens F. Ryland
- gitary
Jan Erik Tiwaz (Tyr)
- basgitara
David Kinkade
- bicie
1. Havoc
2. Reason
3. The Stir Of Seasons
4. For A thousand Years To Come
5. Abrasion Tide
6. Fleshtower
7. Worldwide
8. My Domain
9. Coalition Of The Elements (bonus)
10. Loci (bonus)
Fall (2024)
True North (2019)
Winter Thrice (2016)
Urd (2012)
Universal (2010)
Origin (2006)
Epic (2004)
Empiricism (2001)
Quintessence (2000)
Archaic Course (1998)
Olden Domain (1997)
Borknagar (1995)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Indie Recordings
Stopáž: 54:35
Příjemné album s několika opravdu povedenými skladbami(Havoc,Reason, For A Thousand Years To Come či Vortexovská My Domain) a nějakou tou povinnou vatou. Ovšem Vintersorg se mi kdysi líbil více, třeba na famozním Empiricism. Zase musím pochválit tradičně skvělé Lazarovy klávesy a slušný, nikoliv ideální zvuk.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.