OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fleshless – všichni je známe. Nepřekvapili příliš minulým CD Grindgod, které se mi upřímně řečeno zase tak moc nelíbilo. Na vině byl hlavně automat. Nezvykl jsem si a zvykat nebudu. Přesto musím prohlásit, že Abhorrence je o třídu lepší. Hlavně zvukově. Klasické rychlé jizdy, sekavé riffy a pro Fleshless již typická jistá dávka melodie... Ale hlavním rysem tohoto CD je rychlost. Vláďa a comp. vyžhavili automat na maximum a jedou a pálí za sebou mosty. Proč ne, taky je to způsob a Fleshless si v něm našli svou osobitost. Poněkud technařské intro vás mírně rozladí a pak už do vás „bezmasí“ sypou jednu palbu za druhou. Něco je gore (Blood Of Whore) jinde proti náboženství (Abhorrence Of Cadaveric – zde se nemohu ubránit dojmu, že ten text je trochu laciný), ale třeba A Dank Smell Of Rotting Ovulation je dobrý text. Jen doteď nechápu, jestli je o potratu, nebo o první menstruaci... Celkem čtyři nové věci. Nemohu si pomoci, ale tyhle songy jsou podle mne lepší, než na Grindgod. Možná je to ale tím, že Grindgod byl na mne až příliš dlouhý. Závěrečná předělávka Olympicu Když ti svítí zelená je totální „šlágr“ a rychlovka. Janda asi koukal, když s tím za ním Fleshless přišli! No a jak už je zvykem, je tu i bonus v podobě staršího matroše – tentokrát se jedná o splitko s Disfigured, čili pecky jako Free Off Pain či I‘m The Part Of You. Nemohu si pomoc, ale věci se živým bicmanem (tehdy ještě Hansem) se mi asi od Fleshless líbí víc. Takže jsem moc rád, že dnes už Fleshless mají zase živého škopkaře, a to Vityse, který je fakt rychlý... Těšme se na nové CD, myslím, že Fleshless věci s automatem určitě překonají! Mimochodem na Abhorrence... najdete v neposlední řadě také obsáhlý matroš pro vaše computery. Průvodce dějinami Fleshless z dílny Chymuse se vydařil – najdete tu hafo veselých a pamětnických fotek, půlhodinové video ze čtyř koncertů, mj. na Maltě a v USA, historii, texty, kompletní doskografii... prostě co si budete přát. Hudební obsah CD to sice nezvyšuje, ale je to určitě dobře udělané a potěší to. Mrkněte na to!
7,5 / 10
1. Intro
2. Blood of Whore
3. Pain is Domain
4. Abhorrence of Cadaveric
5. A Damp Smell of Rotting Ovulation
6. Když Ti Svítí Zelená (Olympic cover)
7. With Blood on the Hands (bonus track)
8. I'm the Part of You (bonus track)
9. Free Off Pain (bonus track)
10. Tears of Dying Children (bonus track)
Dethroned In Shadows (EP) (2017)
Devoured Beyond Recognition (2015)
Slaves Of The God Machine (2011)
Hate Is Born (2008)
To Kill For Skin (2005)
Sensual Death Imitation (2003)
Nice To Eat You (2001)
Abhorrence Of Cadaveric (2000)
Grindgod (1999)
Free Off Pain /split+Mastic Scum/ (1996)
Split tape /+Disfigured/ (1996)
Grinding (demo) (1994)
Stench Of Rotting Heads (demo) (1993)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 35:39
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.