Velkou událost, první koncert leaderů světové emocorové scény UNDEROATH v České republice, provázela nečekaně mizerná propagace. Možná i proto měl Lucerna Music Bar ten večer do plného stavu slušnou rezervu. Ten večer to byl především svátek opatkovaných emařů, kteří ale nebyli uvnitř zdaleka jediní. Přeci jen tvorba UNDEROATH obsahuje jistou ideologii, která se těší nemalé popularitě a také tato přitáhla nezanedbatelné procento návštěvníků.

Program zahajovali domácí brusiči SHOGUN TOKUGAWA. Zahráli ostřejší metalcore, které v jejich podání dosahovalo slušné úrovně. Pestré kytary i rytmika, tradiční kombinace melodický zpěv a řev. Kluci chytili životní šanci za pačesy a pařili o sto šest, ale nevyhnul se jim tradiční problém českých supportů - mizerný zvuk.

ARCHITECTS nastoupili bez větší proluky. Frontman však nestačil ani pronést obligátní „Hello Prag!“ a v tom se to stalo. Nějaký šílenec z publika vylezl ze strany na pódium a s rozběhem ze zadu srazil nic netušícího zpěváka dolů. Všichni zůstali stát jako opaření a ochranka pomáhala otřesenému Samovi Carterovi zpět na pódium, ten se naštěstí po chvilce oklepal, zakřičel do mikrofonu jakousi kletbu a show začala. Zvuk se o trochu zlepšil, ale stále měl k dokonalosti daleko. Zejména zpěv byl vytažen chvílemi až nepříjemně moc do popředí. Pro ARCHITECTS je stěžejní tvrdost a rychlost, ale nemohu se ubránit dojmu, že hrají to samé pořád dokola. Oboje jsou nepochybně důležité položky tohoto stylu, ale bez hudebních nápadů to většinou nestačí. Kdyby zahajující česká předkapela měla lepší zvuk, mohla by architektům směle konkurovat. Ti zvolnili vlastně jen jednou v závěru při „Hollow Crown“, jinak tlačili pořád do plných, ale bez těch již zmiňovaných osvěžujících nápadů to prostě nebylo ono.

To UNDEROATH jsou trochu jiná kategorie. Jejich nástup mírně zdržela výměna bicí soupravy, ale následující set stál za to. Od první chvíle řádně divoká show, jejíž hlavní aktér byl dredatý Spencer Chamberlain. Každý frontman libovolné metal/core kapely se snaží být drsňák, ale Spencer Chemberlain toto nemá zapotřebí. Stačí ho chvíli pozorovat a dojdete k závěru, že s tím člověkem není úplně vše v pořádku. Šílenec, který však na 100% věří tomu, co dělá a tím si i sjednává maximální respekt. V Praze to odnesl nějaký ten stojan a mikrofon, maximálně někdo v kotli dostal ránu. Divoký set UNDEROATH byl (k mé velké spokojenosti) postaven převážně na brutálnějším a zajímavějším materiálu z alba “Lost In The Sound Of Separation“. Vrcholem základní části byla vypjatá „Too Bright To See, Too Loud To Hear“ a finále po přídavku vygradovala hitovka „Writting On The Walls“.

Dobře postavená show střídala extrémní emocorové fláky s těmi pomalejšími post-metalovými, které dokázaly navodit apokalyptickou atmosféru. Razantní bicí bezchybného energického bubeníka Aarona Gillespieho doplňovala drobná souprava v rohu pódia, do které buď klávesista, nebo kytarista řezali, aby tak ještě více vygradovali již tak vyhrocený projev této velmi zajímavé party. Ve srovnání s UNDEROATH shořeli SHOGUN TOKUGAWA i ARCHITECS jako papíroví čerti a ten večer bylo jasné kdo je králem současné emocorové scény. UNDEROATH mohou zůstat v klidu, jejich pronásledovatelé jsou zatím v nedohlednu.

Setlist ARCHITECTS : In Elegance, We´re All Alone,Number Counts A Nothing, Dethroned, Borrowed Time, Early Grave, Hollow Crown, Follow The Water

Setlist UNDEROATH : A Fault Line, a Fault of Mine, In Regards to Myself, Emergency Broadcast :: The End Is Near, Young and Aspiring, The Only Survivor Was Miraculously Unharmed, Desperate Times, Desperate Measures , Too Bright to See, Too Loud to Hear, Casting Such a Thin Shadow, Writing on the Walls (bez záruky)