BLACK MATH HORSEMAN jsou odpovědí na otázku, jak vypadá spojení stoner rocku, sludge, gotiky a doom metalu. Jejich osobité originální hudební kouzlo tkví ve spojení atmosférických zvonivých ploch, mlhavého, podivně intonujícího plošného ženského vokálu, a hutných skalních riffů. Tím Američané docilují skličující neuspokojivé atmosféry, která je pro jejich tvorbu typickou, a dá se říci, že i v rámci scény unikátní. Hudební zákoutí, které se jim podařilo na albu „Wyllt“ vytvořit, připomínají omšelou a rozlehlou půdu obrovského starého domu, plnou rezavých překvapení a dávno zapomenutých vzpomínek, již notně ohlodaných zubem času. Vše je zde ukryto do velké vrstvy prachu, zlatě se tetelícího ve slunci z vikýřů, ale vás přece jen něco nutí brouzdat se po těch rozlehlých a zároveň skličujících prostorách, v nichž praská podlaha, a objevovat tu tajemné kontury minulosti.

Kapela, kterou si velmi oblíbili náladotvorní revolucionáři TOOL a v mnoha rozhovorech ji vzpomínají i ISIS, má ve svém ústředí ženu, jež se mnohem více než coby baskytaristka a zpěvačka proslavila jako režisérka klipů kapel jakými jsou právě zmínění ISIS nebo INTRONAUT. Krom vizuální stránky vnáší Sera Beth Timms svým vokálem do BLACK MATH HORSEMAN hypnotickou esenci, v mnohých ohledech doslova androgenní. Její hlas místy působí jako klávesové plachty, po chvilce zase jako chlapecký sbor a nakonec také jako padlý gotický anděl, který se odštěpil od kapel typu THE SINS OF THY BELOVED. Podtrhuji slovo padlý. V jejím hlasu nenaleznete pro žánr tolik typickou cukrovou vatu, ale spíše podivnou genderově neujasněnou polohu, která je řekněme „žensky zmužilá“.

Album, v názvu inspirované legendárním velšským prorokem, jakoby spojovalo dva hudební světy. Ten současný špinavý svět sludge, noise a stoner metalu a pavučinou obrostlé dřevní doby doomu a gotiky. Pokud jste příznivci ojediněle znějících kapel a nemáte problém s výše zmíněnými žánry, nemůžete sáhnout vedle.