MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KRUGER na novém albu s bombastickým názvem „For Death, Glory And The End Of The World“ úspěšně rozvíjejí svoji verzi sludge/stoner metalu, se kterou slavili úspěch již před třemi lety na desce „Redemption Through Looseness“. Hlavní změny se netýkají ani tak hudebního směřování, jako studiové produkce, kde kapela udělala velký pokrok. KRUGER vyladili detaily, aranže, zvuk a švýcarský stroj nyní burácí mnohem hlasitěji a syrová živočišnost je silnější než dřív. Jestli se vám předchozí album zdálo intenzivní, tak věřte, že v porovnání s novinkou vypadá jednoduše, až krotce.
KRUGER zmohutněli, ztemněli, přitvrdili a k tomu ještě vylepšili svoji hudbu. Dřevorubecké plochy jsou více propracované, kytary během skladby zahrají více motivů, které spolu tvoří emotivní příběh. Pořád jsou ale dostatečně neurvalé a v kombinaci s hutným zvukem se valí jako lavina. Na novince se KRUGER krom údernosti soustředili i na atmosféru skladeb. Strhující rachot prosvětlují uvolňující, oddechová brnkání, která činí hudební smršť členitější, košatější, plnější. Album je kompaktní, žádná skladba nevyčnívá ani nekulhá, ale přesto bych jako své favority označil druhou „Return Of The Huns“ a předposlední „Dukes Of Nothing“.
Zásadní znamení KRUGER je mohutný a výrazný řev. Reno má v hrdle hrom a dokáže zařvat za celý sbor, ale paradoxně je to právě silný a výrazný Renaudův vokál, čeho je ke konci alba už moc a odvádí pozornost. Více čistě instrumentálních pasáží by tomuto albu slušelo. Jednoznačné pozitivum, které tuto skupinu odlišuje od velkého množství podobně znějících kapel, jsou bicí. Styl, jakým Raph prohání své škopky, je impozantní. Jeho bubny tlačí kapelu bezustání vpřed a šikovně podporují kytarové útoky. Velký prostor vykrývá i hodně vytažená brumlající basa, která s jistotou táhne kostru skladby, když si kytary odskočí do vyšších tónů.
„For Death, Glory And End Of The World“ je rozhodně dílo vydařené, které však odkrývá své kvality velmi pomalu. Proces hledání je ale vzrušující a odměna za trpělivost stojí za to. Koktejl namíchaný z ingrediencí MASTODON, KYLESA, CULT OF LUNA je velmi silný, a pokud vám sedne, tak je i chutný a uchu lahodící. Hostování Joe Duplantiera ze spřízněných GOJIRA jen podtrhuje, do jaké společnosti KRUGER patří. Hovořit o překračování hranic, či přelomové nahrávce by bylo přehnané, ale co není dnes, může být příště...
Strhující, temná, tvrdá, nekompromisní hudba. Připočtěte si úderný a hutný zvuk a kvalitní muzikantskou práci a vychází nám velmi silné a zajímavé album.
8,5 / 10
1. The Ox
2. Return Of The Huns
3. Anthem Of Pretended Glory
4. Villains
5. Centre
6. Our Cemetery Is Full Of Strangers
7. Muscle
8. Dukes Of Nothing
9. Turpitudes
For Death, Glory And The End Of The World (2010)
Redemption Through Looseness (2007)
Cattle Truck (2004)
Built for Speed (2002)
Datum vydání: Středa, 10. února 2010
Vydavatel: Listenable Records
Stopáž: 46:16
Produkce: J.Kovaks & KRUGER
Studio: La Cave Studio, Studio Déclanché (bicí)
Stěrače stírají, světla svítí, Kruger natočili vynikající desku.
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.