Začali v zaplivaných hospodách Bakersfieldu, uprostřed drog, hráli na pařbách a o nějaké scéně se nedalo mluvit. Depresivní muzika jak hrom, skrze kterou začal promlouvat psychopat s dreadama, Jonathan Davis. Basák Fieldy ukázal světu, že na basu lze hrát i naprosto jinak, než jak to bylo tak obecně zažito. Head a Munky si podladili kytary o deset půltónů níž a pojebali zvuk desítkami efektů, čímž dosáhli toho, že stačí slyšet pět vteřin hry pouze na kytaru s absencí jakéhokoli jiného nástroje a poznáte, že jde o KoRny. Bubeník David hrál zápěstím, rozmachoval se nad hlavou a měl tak nazvučené bicí, že dosáhl naprosto intenzivního, skákavého zvuku. Hráli jinak, než kdokoli před tím. Před osmi lety hráli v hospodách před šedesáti lidmi. Dnes mají návštěvnost koncertů něco přes sto tisíc.

Jak začít a přitom hned nechválit? Těžko. Začali v roce 1994 na troskách kapel Sex Art a LAPD. V podstatě byli první kapelou, která produkovala styl zvaný numetal. Jestli by se nějaké kořeny daly hledat hlouběji, možná ano, ale já o nich moc nevím. KoRn začali dělat hudbu, která se nikdy nepodobala ničemu jinému a vyvinuli zcela charakteristický zvuk. Každé další album je mnohem promakanější než předchozí a přesto jsou všechny skvělé. Každé album je narváno emocemi k prasknutí. KoRn jsou nejlepší numetalovou kapelou a všechny ostatní jsou o třídu níž. Každá píseň KoRn vždy měla nějaký význam a vždy byla něčím zajímavá. Každá. A nové album to splňuje rovněž a beze zbytku.Tolik asi úvodem.

Co říct tak obecně než přejdeme k rozboru alba? KoRn se posunuli zase o krok dál, vylepšili co se dalo a ještě něco navíc a přesto zůstali velmi heavy a 95% fanoušků nezklamou. Spíš si získají ještě pár … desítek ... tisíc nových. Jak říct vše najednou? Mám obrovskou touhu vám popsat, jak se který muzikant zlepšil, co začal používat, jak změnil styl svého hraní - i když vám tyto informace asi budou k ničemu. Ale přesto aspoň obecně Head s Munkym si trochu pohráli se zvukem svých kytar, hrají pořád stejným způsobem, jen mají o něco jiný zvuk, ale nebojte se, takový rozdíl to není. Fieldymu podstatně ubylo sólových pasáží a i když je basa stále pěkně slyšet, už ne tak moc jako dříve. Celé album je postaveno tak z padesáti procent na Davisově hlasu. Jonathan začal vážně zpívat, i když jsem miloval jeho štěkání a vzlykání, teď se posunul do zcela jiné sféry. Hlasy se v refrénech překrývají a občas Jon zpívá úplně novým hlasem, který ještě nikdy nepoužil.

KoRn vypustili singl "Here to Stay" velice šikovně. Tato píseň se totiž nese převážně ještě ve zvuku Issues, je velice tvrdá a neobsahuje téměř žádnou elektroniku, takže fans zklamáni nebudou. Jinak na albu elektroniky rozhodně přibylo, ale nebojte, většinou je to prvních deset sekund a pak se spustí kytary. Každá píseň má velice chytlavý refrén, po pár posleších si je všechny zapamatujete. Album nabízí vše od pomalých, klidných písní jako je “Hollow Life”, přes hitové "Throughtless" až poultra tvrdé "Wake up, Hate". A vše si zamilujete, protože je vše zvládnuto a vymyšleno vpravdě úžasně. KoRn na novém albu dokázali, že jsou již osm let kapelou, podle které se řídí celá americká neo scéna. Do nějakých pubertálních póz ve stylu Linkin Park mají zkurveně daleko. Pokud vám někdy depresivní, psychopatická image KoRn někdy něco říkala, neváhejte ani minutu.Stojí to za to.