Zlé jazyky by určitě řekly, že současná zvýšená poptávka po heavy metalových TAROT je pouze logickým důsledkem angažmá jejich ústřední persony Marca Hietaly v NIGHTWISH. A co naplat, zlé jazyky by nejspíš měly do jisté míry pravdu, vždyť kdepak by se dnes finským veteránům (jejich debut „Spell Of Iron“ vyšel již v roce 1986) zdálo o prakticky celosvětové expedici jejich v pořadí již osmého řadového alba a čtyřech odlišných datech vydání, stanovených postupně pro Finsko, Evropu, Velkou Británii a Spojené státy, kdyby nebylo právě onoho památného okamžiku v roce 2001. Na obranu Hietalovců však musím důrazně dodat, že materiál na „Gravity Of Light“, podobně jako na minulém albu „Crows Fly Black“, je natolik vyzrálým a reprezentativním, že je víc než jisté, že ona nikde nahlas nezmíněná „protekce“ je nepochybně ve správných rukách.

Svoji heavy metalovou práci na tomto albu totiž TAROT odvádějí nejen s příkladnou zodpovědností, ale také s jistou autorskou zručností, díky níž nad nejednou jeho skladbou srdce metalistovo přímo zaplesá. Tradiční stylová klišé jsou obcházena s téměř holmesovským instinktem a důležitého pomocníka na této cestě znamenají i některá hard rockově znějící témata, podpořená důslednou prací s klávesami Janneho Tolsy. Pro kapelu proto opakovaně není problém napsat skutečný heavy metalový hit, s nímž by s jistotou zabodovala v jakémkoliv (hypotetickém) současném klání na poli světového těžkého kovu. Pro příklad netřeba chodit daleko, neboť album uvozující singl „I Walk Forever“ splňuje do puntíku všechny požadavky na výše zmiňovanou hitovost. Lechtivý klávesový úvod a jednoduchá syntezátorová smyčka, uvolněný, přesto však sugestivní riff, a stoprocentní gradace v čitelném a snadno zapamatovatelném refrénu. Jednodušší už to skutečně charismatický vokál typu toho Hietalova (resp. už méně charismatičtějšího Salmelova) nemůže mít.

Výčet dalších zajímavých momentů startuje podobně jako album samotné skladbou s poněkud kontroverzním názvem „Satan Is Dead“. Krom vybraného riffu, podpořeného skvěle třeštícím zvukem baskytary, o sobě dá vědět i uzívaně znějícími sbory a vysloveně „purplovskými“ klávesami. „Hell Knows“ je oproti ní ještě daleko více zadumaná a zamotaná do melancholického a snového kabátku, jemuž ne nepodobný svým skladbám občas navlékají i již zmiňovaní NIGHTWISH, jejichž vliv na album je proto v některých okamžicích nepřeslechnutelný. Živelná „Pilot Of All Dreams“ nejen ve výborném sóle znovu vzpomene hard rockových kořenů všeho metalového a stejně jako další, snad ještě o malý kousek klávesově vyzývavější „Calling Down The Rain“, nabídne opravdu poctivou zemitost a skladatelskou vybroušenost. Výstižně pojmenovaná „Caught In The Deadlight“ poté na temné a jinak také absolutně převládající tváři alba zaznamená ten nejníže položený okamžik, s nímž se prakticky dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, tedy k dojmu, který po sobě „Gravity Of Light“ zanechává. A ten je, nebojím se to říct, znovu upřímný a respektu hodný.