OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THIS NIGHT DRAWS THE END je nová metalová kapela z Plzně, která povstala z trosek hardcoreových BEAT THE ODDS a v plzeňském exAvik studiu pořídila své debutové minialbum. Obsahem „Victims“ jsou pouze tři regulérní skladby, ve kterých kapela střídá thrashové hoblování a metalcorové přechody. Je slyšet, že kytaristé mají speed/thrash metalové geny a z nich vycházející styl prokládají buď sólem nebo ostřejší metalcorovou sekačkou. EP začíná podařenou instrumentální předehrou, která připraví atmosféru pro hlavní skladbu „Victims Of Our Own Dream“, kde upoutají melodické vyhrávky a skočný rytmus. Druhá skladba s názvem „What I Have Become“ inklinuje více ke střednímu tempu a k současnému pojetí metalcoru. CD uzavírá kus „We Are All Damned“, kde přímočarou thrash jízdu naruší pouze valivá, skoro death metalová pasáž uprostřed. Největší plusy EP jsou (krom uvedené kytarové práce) nakřápnutý, na tuzemské poměry nadprůměrný řev a hutný zvuk, který má na svědomí zejména hluboko položená baskytara. V porovnání se zahraniční první/druhou ligou mají však THIS NIGHT DRAWS THE END velmi jednoduše hrané bicí, což tuto kapelu na cestě za úspěchem značně limituje. Výraznějších momentů, které byste si po několikátém poslechu zapamatovali, není mnoho, ale instrumentální jistota pánů muzikantů tento nedostatek vyrovnává. Kapelu můžeme zařadit někam mezi AT THE GATES, starší IN FLAMES a současné metalcore kapely, jako jsou např. BLEEDING THROUGH. S konečným hodnocením bych však počkal na regulérní album.
Vydáno: 2010
Vydavatel: Cecek records
Stopáž: 11:57
ty vole to je moc i na mě.......
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.