Minulý rok, zhruba v tomto období, došlo na zdejším portálu k poměrně zajímavé diskuzi pod recenzovanou novinkou kytarových alternativistů PLACEBO, ve které mě nejvíce (mile) překvapila skutečnost, že i podobná hudba může najít příznivé přijetí u drsně ošlehaných posluchačů metalu, stejně tak v řadách přísných a protřelých hledačů unikátů – chcete-li jedinců s vytříbeným hudebním vkusem.

Ani ve snu mě nenapadlo, že v tomto rockovém proudu nebude potřeba ani dvanáctiměsíčního cyklu a na světě se objeví materiál, který se k odkazům PLACEBO efektu směle hlásí, ba co více, kvalitativně ho v lecčems i dosti překonává. Vítr k mému podivu vane z chladného a prohibicí zmítaného Finska, kde se většina rockových seskupení jakoby nedokáže vyvázat z chmurných okovů svého těžkého severského údělu.

Ačkoliv se trojice LAPKO zformovala již v roce 1996, tak její první EP „Your Special K.O.” vychází až při letopočtu s dvojku na začátku a trojkou na místě jednotek a je hned další rok následováno první řadovkou. Těžko tady budu chytračit a představovat výzkum a vývoj těchto Finů, protože moje první a jediná zkušenost s jejich tvorbou se váže pouze k recenzovanému albu, pomíjím-li další krátké zvídavé výlety do jejich minulosti, které jsou nabídnuty na obvyklých „útočištích“. Pokud bych se tedy měl dopustit menšího ohlédnutí za materiálem, kterým se kapela prezentovala dříve, a který jsem měl možnost okusit, tak musím říci, že novinkové skladby nejsou tak syrové a je vidět, že na nich svoji mohutnou roli sehrála i vynikající produkce.

Novinka si mě však drží natolik, že momentálně zanechávám širších pokusů hrabajících se v historii k obohacení nebo naopak ke zmírnění intenzity z právě nedávno nabytého pocitu naprosté rockové dokonalosti, kterou zajímavě nazvané album „ A New Bohemia“ přináší skutečně v míře vrchovaté. Nejsme však svědky ničeho zas tak extra výjimečného, než velmi obratného ovládnutí definice rockové podstaty. Suomi trojlístek totiž, neuvěřitlně po celou dobu trvání alba, svižně dodává nefalšovanou hudební pestrost, nepřipitomělou romantickou hitovost, dojemnou melancholiku, vygradované stěny kytarových riffů naplněné naštvanou punkovou dymamikou (narozdíl od slavného Molkova tria), které jsou dohromady stlučené masivními údery úžasně nápaditých paliček a šlapek bicích. V řadě neposlední tolik potřebnou, nelevnou a nedostatkovou chytrou melodiku. Koncepci samozřejmě provází i ne zas tak pomalé srdcerváče jako například „ Please Need Me“, „Grab The Stick“ a „Share Today”, kde exceluje osobitý vokál, který sice odbčas nespoutaného Molka připomene, ale charisma a talentu oblbnout posluchače má na rozdávání. Marně se snažím na tomto přesladkém dortíku, jenž zdobí deset jasně zářících svíček, najít nějakou kyselou třešinku a při vzpomínce na ostatní se musím nutit, abych aspoň zmínil nějakou nejtotálnější šlehu. Ale dobře - „Horse And Crow”. Nabroušená skladba s naléhavým zpěvem a ještě naléhavěji vystavěnými kytarovými motivy, která v plné kráse potírá vše, co je zmiňováno výše, navíc proložené jednoduchými (avšak efektivními) vsuvkami klavíru.

Panové od tisíce jezer mě touto neuvěřitelnou kolekcí velmi příjemně šokovali, stejně tak neskrytě dojali, jako dlouhou předtím v tomto ranku nikdo.