PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Začínajícím rockovým kapelám většinou pár let trvá, než vybrousí svůj styl, vybudují si osobitost a najdou svoje místo na scéně. Výjimečně se objeví borci, kteří toto pravidlo obejdou a již na prvních nahrávkách zní překvapivě originálně a vyspěle. Mezi takovéto talenty řadím i kanadský zázrak PROTEST THE HERO. Již debut „Kezia“ z roku 2005 předpověděl zjevení kreativity a pozoruhodných muzikantských dovedností a aktuální dvojka „Fortress“ již nastavuje laťku všem virtuosům snažícím se v tvrdé hudbě o nějaký ten progres.
Hlavní poznávací znamení této kapely jsou výjimečný zpěvák s úctyhodným rozsahem (jeho vysoko položený hlas nemá daleko ke kultovním pěvcům ze zlatých metalových 80´s) a rytmické složitosti, doprovázené velkou dávkou kytarového sólování. Dále v hudbě této pětky můžete vystopovat skočné mathcore, „emařsky“ vyhrocené zpěvy, kus thrash metalu a punkový úšklebek.
PROTEST THE HERO znějí na první poslech dost složitě. Kytary během každé skladby odehrají kvantum riffů, vyhrávek, sól a spolu s bicími velmi často mění rytmus a rychlost. Rodyho Walkera ve zpěvu doplňují ještě kytaristé, takže očekávejte i velkou porci melodických a extrémních vokálních linek, které ještě více exponují už dost bláznivý projev této kapely. Hudebníci však z propletenců v pravý čas uhnětou silný motiv, který danou skladbu rozsvítí a vygraduje, jako závěrečná melodická pasáž v „The Dissentience“ nebo thrashová vsuvka v „Goddess Bound. Velké plus je výborný bubeník, který má tu divočinu pevně pod kontrolou, s velkou razancí diktuje svižné tempo a ještě si k tomu přidává parádičky. Vyslechněte pozorně údernou rytmiku v „Bone Marrow“, refrény v „Bloodmeat“, roztomilé pidlikání během „Spoils“, nebo předposlední vypalovačku „Goddess Bound“ - muzikantům z nástrojů tryská energie a deska je natlakovaná jak Papinův hrnec. Zklidnění přichází velmi zřídka v podobě samostatně zahraného piána a trvá vždy jen pár vteřin.
Doporučuji dát „Fortress“ nějaký ten čas, než se vám dostane zvuk této kapely pod kůži a věřte, že pak budete mít na dlouhou dobu o zábavu postaráno. PROTEST THE HERO vám mohou připomenout někde IGNITE, jinde CONVERGE, místy možná i HELLOWEEN, ale celkově bych je nazval metalcorovými THE MARS VOLTA. Tato kapela je diamant, který potřebuje už jen nepatrně doleštit, pak bude dokonalý a krásný. Myslím, že příští album nás všechny porazí.
Zdatní muzikanti se pustili do složitostí, nepostrádají však přitom odpich a razanci. Bonus v podobě výborného zpěvu a výborného zvuku.
8,5 / 10
Rody Walker
- vokály
Luke Hoskin
- kytara, piáno
Tim Millar
- kytara, vokály
Arif Mirabdolbaghi
- kytara, vokály
Moe Carlson
- bicí
1. Bloodmeat
2. The Dissentience
3. Bone Marrow
4. Sequoia Throne
5. Palms Read
6. Limb From Limb
7. Spoils
8. Wretch
9. Goddess Bound
10. Goddess Gagged
Palimpsest (2020)
Volition (2013)
Scurrilous (2011)
Gallop Meets The Earth-Live (CD/DVD) (2009)
Fortress (2008)
Kezia (2005)
Datum vydání: Úterý, 29. ledna 2008
Vydavatel: Vargant Records
Stopáž: 41:10
Produkce: Julius Butty
Studio: Hamilton, Ontario (Kanada)
tato doska mi nikdy neprirastla k srdcu tak ako predosla Kezia, asi to bude tolkym mnozstvom metalcorovych pasazi a tie pianove intermezza mi tam tiez vadia... ale dat tymto genialnym muzikantom menej ako 10?! tak na to zabudnite... :-)
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.