OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tři na tři je férový souboj. S tím musí každý souhlasit. Zajímavost tohoto spočívá ve střetu dvou generací. Ačkoliv je extrémní metalový subžánr zvaný grindcore stále ještě poměrně mladým raráškem, stihl toho za tu krátkou dobu napáchat poměrně dost. Kromě jiného si jednoznačně stanovil svoje božstvo, které neohroženě stojí na piedestalu a ještě stále velmi aktivně promlouvá do dění. Hovořit o britských NAPALM DEATH jako o neochvějné žánrové legendě je mlácením prázdné slámy, ale to samé se pomalu ale jistě dá prohlásit i o finských ROTTEN SOUND.
Ti se rozhodli v mezidobí, jež ohraničuje řadové desky, přijít, sice s nikterak originální, ale dostatečně zajímavou ideou vyzvat na pomyslný „skladatelský“ souboj právě onu zmiňovanou birminghamskou stálici. Tři nové skladby z dílně Finů, tři předělávky letitých fláků a máme hotovo. Směrem ke třem novým kusům ROTTEN SOUND se dá pronést několik otřepaných frází, jež obsahují výrazy jako „skvěle šlapající“, „zničující nasazení“, „zabijácká rytmika“, „perfektní frázování“ a „skvělý zvuk“. Tato kapela má už dávno jasno v tom co a jak dělat a ačkoliv se jejich styl a zvuk přeci jen postupně stávají uniformními, má to pořád neskutečnou sílu a grády a pořád tomu nechybí stoprocentní zápal pro věc.
Vskutku stylový výběr skladeb NAPALM DEATH lze jen pochválit, stejně tak patřičně podladěný zvuk kytar. Tu pravou retro atmosféru to díky jinak zcela modernímu zvukovému kabátku sice nenavodí, ale závan starých časů je z pojetí skladeb jako „Missing Link“ anebo „Suffer The Children“ příjemně citelný. Pochválit taktéž lze fakt, že se Finové nepustili pouze do tupých a doslovných předělávek, ale že se naopak pokusili do letitých grindových „hitů“ vpašovat i svůj typický pohled na věc.
Komu by těch jedenáct hlasitých minut bylo málo, může si dopřát kompletní vystoupení ROTTEN SOUND na festivalu Obscene Extreme v létě 2007. Přiložené DVD ve slušné obrazové i zvukové kvalitě je velmi příjemným bonusem, který tento počin povznáší nad kategorii produktů určených pouze pro nejvěrnější fanoušky kapely.
Tři nové kousky, tři covery od žánrové legendy. ROTTEN SOUND pořád tak, jak je máme rádi!
Sami Latva
- bicí
Keijo Niinimaa
- vokály
Mika Aalto
- kytara
Toni Pihlaja
- basa
1. Mindkill
2. Dead Remains
3. Brainload
4. The Kill
5. Missing Link
6. Suffer The Children
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 11:17
Produkce: ROTTEN SOUND
Studio: Sound Supreme Studios
na brutale to do všetkych napalia to bude šupa
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.