"Náš svět je křehký... A my v něm nejsme..." Takové poselství nám smrtelným nádobám hnisu, hříchu a puchu zasílají kybernetičtí šílenci, vystupující po záhadnou nálepkou ...AND OCEANS. Každý, kdo přišel s touhle finskou bandou schizoidů a pošuků do styku ví, že chlívek black metal je jim strašně strašně úzký a každým albem ho probourávají směrem k nekonečnu. Nespoutaná síla invence, mysl zmítající se v chemickém opojení (?), metal dotýkající se budoucího. ...AND OCEANS a jejich Cypher.

Leccos naznačil již předchozí výbřed A.M.G.O.D. , který svou bezbřehostí a koketérií s elektronikou paradoxně trochu přebral modernosti a působil dojmem šíleného akrobata. Jenže balancování nad propastí je zapomenuto, Cypher je sebejistým krokem pravé a nefalšované avantgardy. Sudičky mu do vínku vetkly podobné rysy jako jeho staršímu bratříčkovi - famózní zvuk i produkci studia Abyss B, lásku k samplům, neopakovatelnou poetiku textů... Jenže Cypher naložil se svou výbavou o hodný kus lépe a stává se jednou z metalových událostí roku 2002.

Pokusím se ponořit do futuristického města jménem Cypher, nasát smogem přiškrcený vzduch ulic, proplout všemi pochybnými hloučky polokybernetických individuí, odervaných od reality pařátem virtuální reality, a vynést na hladinu současnosti některé hlavní rysy, které činí toto album neopakovatelným zážitkem. Zadržte dech... Zavřete oči... Začínáme ode dna... Jako srdce stroje tepe rytmika ...AND OCEANS ve všech skladbách. Pravidelný pulz Samiho bicí soupravy je základem pro všechnu další zvukovou hmotu, která se na skelet nabaluje. Minimum brejků, minimum překvapivých záseků a figur. Kouzlo symetrie kopáků, kouzlo pravidelného rytmu. A zvuk artilérie se symbioticky prolíná s první vrstvou samplů, které infikují zejména činely. Vyšší zvuky humanoidem ovládaného nástroje splývají s komputerizovanou masou šumících a svištích samplů. Naefektovaná basa svým bubláním a mručením vytváří animální podklad pro kytary a zpěv - slyšíte jí téměř neustále, co chvíli se prodere skrz elektronické mraky na povrch a zvýší tepovou frekvenci desky k maximu...

A pak kytary - těžké, řezavé, vyluzující mohutné přímočaré plochy, které jen zřídka opustí metalovou těžkopádnost a vykouzlí elegantní melodickou linku. Jejich posláním je zahušťovat zvukovou matérii až k nesnesitelnu, buď ostře zasekávat (jako v příšerném industriálním skřípotu Picturesque: Cataclysm Savour: And The Little Things That Make Us Smile), nebo modelovat neprostupnou elektrickou hráz (úvodní cyberpunkový výplach Fragile: Pictures Of Silence: Melting The Skies). jejich vrcholnou figurou jsou pak šílené disharmonické mazanice, podbarvené šicím strojem bicích, jaké vypuknou v Opaque: The Morning I Woke Up Dead: Today Is The Day. Téměř nesnesitelné bzučení, skřípění, sténání vazbící elektřiny... Ideální symbióza přímočarého riifování a avantgardních koláží... Cypher. A samozřejmě maestro Kenny, osoba nejistého přírodního původu, která krákorá svým samorostlým blackovým chrčákem chorobná poselství misantropických textů... Tedy pokud se zrovna nenachází v prudkém záchvatu schizofrenického kňourání a sténání. Kennyho vokál je nejsilnějším pojítkem desky s černým kovem, avšak pranic nebrání překotnému vývoji kapely směrem k nepochopitelným končinám metalového univerza...

Pomyslným nejvyšším patrem hutné metalové stavby jsou samply páně Anttiho. Pokud instrumentální hmotu, kterou jsem se pokusil v předchozích odstavcích popsat, můžeme směle zařadit do metalového ranku, pak práce kláves spadá do rovin industriálních, především však cyberpunkových. Nepředvídatelné řetězce křemíkových ozev, pískotů, jekotů, skřípotů... prostě zvuků, pro něž neexistují ekvivalentí slovní vyjádření (ostatně jako pro většinu věcí, které ...AND OCEANS dělají)... To vše bublá pod hřmotnou hladinou kytar a právě díky elektronické vrstvě není Cypher ani po XXtém poslechu stereotypní. Pod pevnou hradbou kytar se mění modulace samplů, mění se nálady, rodí se nezaměnitelná atmosféra desky. Nádherným příkladem je jednolitá Halcyon: The Heavy Silence: In Silent Rain, ve které orchestrální plocha tvoří alfu a omegu melodické linky. Ale mistrovské jsou i industriální ruchy, jejichž vrcholným dílem je finální brainwashing Debris: The Magenta Harvest: Liquid Flesh, po kterém se budete cítit jako elektronikou semletý chrchel s vypáleným mozkem - stále se stupňující samplový kvil už vážně útočí na zdravý rozum...

Podobně jako toto šílené album, kterému můžeme říkat cyberblack, můžeme mu říkat industriál, můžeme mu říkat sen šíleného hackera, ale nic to nemění na tom, že Cypher je čirým hudebním skvostem.