Časy divokého západu devatenáctého století měly do idylky ze starých černobílých filmů zatraceně daleko. Noví osídlenci z chudých evropských zemí se museli potýkat jak s místním indiánským obyvatelstvem, tak s drsnými přírodními podmínkami a i když někteří z nich možná tušili zárodek příští globální supervelmoci, tato cesta byla ještě dlouhá a plná (nejen) indiánské krve. Široké coloradské pláně a vysoké vrcholky Rocky Mountains jsou dalším inspiračním zdrojem, který přinutil Tannera Olsona - mladíka z Denveru založit kapelu, prostřednictvím jejíž hudby by rád ventiloval své pocity z kulturního a přírodního dědictví své rodné země.

ACROSS TUNDRAS jsou vskutku plodným hudebním tělesem. Za těch několik málo let je „Old World Wanderer“ již jejich pátým albem a už soudě dle několika prvních dojmů musí být jasné, že svěží tvůrčí Manitou nad nimi stále nepřestává bdít. Kapela nyní oficiálně sídlící zároveň v hlavním městě státu Tennessee i country hudby Nashville pokračuje v pečlivé a vytrvalé práci na zvuku a písňové koncepci, která co nejvěrněji vystihne atmosféru starých amerických časů, které se už nikdy nevrátí. Toto se už velmi dobře povedlo i na předchozích nahrávkách, z nichž například taková „Western Sky Ride“ (2008) patří určitě k tomu nejlepšímu, co byl v posledních letech tento žánr schopen nabídnout.

A o jakém žánru to tedy hovoříme? Už několik kapel a jejich počinů v minulosti dokázalo, že charakter rozlehlých prérií, vyprahlých pouští a drsných vysokých hor výborně vystihuje stoner rocková zasmušilost a ta tvoří i páteř hudby ACROSS TUNDRAS. Ti se však nehodlají spokojit s pohodlím vyzkoušeného a jak je jejich nejlepším zvykem, zkoušejí a kombinují, aby se výsledek co nejvíce podobal jejich představám. Ozvěny sedmdesátkové psychedelie, sludge metalová neurvalost a vše zastřešující opar hodně ujetého blues vytvářejí těžkotonážní hudební kulisu, ve které se jednotlivé vlivy harmonicky proplétají a spořádaně a s pečlivou organizací se střídají v diktování tempa a nálady nahrávky. Olsonův vokál by se dal zjednodušeně označit za zvláštní. Místy se zdá, jakoby do toho zvukového soukolí vůbec nepatřil a jen tak mimoděk si pozpěvoval motivy jednotlivých skladeb, abyste však vzápětí zjistili, že do sebe vše perfektně zapadá a že i tento zdánlivý nesoulad má na celkovou atmosféru alba rozhodující vliv.

Když dozní závěrečná „Rainmaker-Floodreaper“, v níž se veškeré předchozí dění koncentruje do maximálně podmanivého výsledku, je chuť pustit si „Old World Wanderer“ znovu více než silná. Písně, které sice dokážou zaujmout už ihned a nekladou přílišné nároky na pečlivý poslech, však přeci jen své půvaby ukazují postupně a bez zbytečného spěchu. Život na samotě v coloradských horách plyne pomalu a pro dnešního člověka možná i bez žádoucího vzrušení, ale přesto se na něm najde i tak dostatek lákadel. Stejným způsobem pracuje i hudba ACROSS TUNDRAS, v níž se sice toho děje dost i na povrchu, ale teprve pod ním to doslova žije. Hudba, která nikam nespěchá a svoje povedené a chytlavé melodie nechává na posluchače důkladně působit, aniž by jej přitom musela nudit repetitivním omíláním těch samých motivů. Schopnost získat posluchače pro „svoji věc“ a věrně mu sdělit svůj koncept je tím, čím se Američané byli schopni pochlubit i v minulosti a čím se můžou, možná i více než kdy předtím, pochlubit i v tomto roce. Výborné písně a pohlcující atmosféra - to je „Old World Wanderer“!