Metaloví experimentátoři s progresivním přístupem LYE BY MISTAKE ze St. Louis vzbudili albem „Arrangements for Fulminating Vective“ v roce 2006 na tvrděkytarové scéně zaslouženou pozornost. Milovníci instrumentálních orgií by měli zbystřit, neboť podobnou směs jazzu, metalu a mnohých dalších žánrových příměsí by na současné scéně jen stěží pohledali. LYE BY MISTAKE je jedna z kapel, která se snaží prozkoumávat hranice kytarové hudby. Abychom si dobře rozuměli, ty nejzazší hranice. Místa, kde již příliš lidí nenajdete a kde již moc lidí hudbu neposlouchá. Místa, která jsou určena hlavně průzkumníkům, vědcům a dobrodruhům. Je to jednoduše příliš daleko. Příliš daleko od všeho konvenčního a normálního. Kapela ve svém hard jazz fusion dokáže míchat ortodoxní jazzové postupy s metalovým důrazem a rychlostí, tu a tam se nepovede uhlídat tu čistě jazz rockovou jízdu, tu mathcorovou pidlikačku, onde krystalickou prog metalovou část. Výsledku to však nic nebere na sveřepé ukázce mistrného ovládání nástrojů. Tam to bohužel do jisté míry i končí. Skladby si spolu hrají, nástroje se předhánějí v tom, kdo toho zahraje víc, trumfují se ve složitosti aranží… Nicméně právě u LYE BY MISTAKE si pokládám otázku proč? Proč instrumentální ekvilibristika zabíjí jakoukoliv jinou hodnotu jejich hudby. Nedokážu asi jednoduše odpovědět. To, co mě u jiných kapel baví a mlsně to olizuji a chutná mi to… přesně tato esence na mne u LYE BY MISTAKE působí poněkud nudně, chladně, sterilně a nic to se mnou nedělá. Jakoby opravdu technicky dokonalá forma zastínila a krutě přebila jakýkoliv obsah. Jakoby kolem vás tančila vnadná kráska z nejbouřlivějších snů a vy jste věděli, že pod tou sexy minisukní má v upoceném chlupatém klíně zasazený penis. Velmi dobře ale chápu, že existují takoví, kterým se právě podobné abnormality líbí.