Jakoby black metalové smyslnosti KEEP OF KALESSIN, datující se nejméně od výsostného zápisu „Armada“, nebylo předurčeno jen tak vyprchat. Po některých formálních námitkách (neříkám, že i mých) vůči minulému albu „Kolossus“, či po některých negativních reakcích na účinkování kapely v striktně nemetalové mezinárodní soutěži „Eurovision Song Contest“, bylo ve vzduchu cítit, že ne všichni už v ní vidí ten potenciál, za jaký byla před čtyřmi roky vynášena někam hodně blízko k black metalovým výšinám. A přesto Norové znovu vystoupili s razancí sobě vlastní, přesto udeřili do černé kovadliny tak, až se jiskry rozletěly široko daleko, a představili nám „Reptilian“ - album s plazím názvem i příchutí, jež je ve svých kvalitách naprosto srovnatelné s již zmíněným předchůdcem.

Kompoziční schopnosti Obsidiana C. & spol. mě o tom alespoň znovu a znovu přesvědčují pokaždé, když hledám paralely mezi současnou a minulou tvorbou KEEP OF KALESSIN. Typické vrstvení kytar, jejich řazení v kousavou blackovou skládačku, ušlechtilé melodie nebo závratný rytmický výkon bicí baterie, ona pomyslná autorská značka je zkrátka slyšet úplně všude. Rozhodně to však nenapovídá tomu, že by tím měl výsledný dojem nějak trpět, přestože jde už o několikáté užití téhož návodu. Naopak, přesně po vzoru diskografií těch nejslavnějších a dlouholetých stálic (nejen black) metalového světa, „Reptilian“ ve své drtivé většině přináší věru zvučný poslech. Všudypřítomný je obrovský epický rozmach (mnozí jiní takhle daleko bezpochyby nedosáhnou), který pod svá křídla bere nejen mistrovský cit kapely pro detaily (melodická odbočka v „Dragon Iconography“, úvodní záseky v „The Awakening“ nebo třeba vysloveně nervní harmonium v závěrečné „Reptilian Majesty“), ale zejména obdivuhodnou schopnost zaujmout i ve skladbách, které mají razantně delší než obvyklou stopáž.

Plazím příběhem tak lze prostupovat téměř bez dechu až ke čtvrté položce „The Dragontower“, kde poprvé přichází na řadu nepatrné odlehčení, vyplývající především z toho, že skladba byla napsána pro výše zmíněnou soutěž. Ani to však nic nemění na jejím obrovitém potenciálu, vyšlechtěném s trochou té okázalé metalové pompy navíc. Přes prakticky jediné slabší místo (velmi předvídatelná „Leaving The Mortal Flesh“) se poté přehoupneme do druhé půle alba, kterou už kapela prochází jako předem očekáváný vítěz. Zhusta umíchaná „Dark As A Moonless Night“ laškuje s netradičně hlubokým Thebonovým murmurem, hřbitovní náladou a monstrózním refrénem, přesně hučícím v rytmu názvu skladby. Kvapík „The Divine Land“ je zase tak melodicky nakažlivý, až se vám bezděky vybaví to nejlepší ze speed metalové škatulky. A „Reptilian Majesty“, to je úžasně rozmanitá black metalová kapitola sama o sobě, tak jak se to ostatně od téměř čtvrthodinového kusu na samotném konci alba většinou očekává.

Ne, nedovedu si představit, že by KEEP OF KALESSIN se svým standardním a již zažitým přístupem k věci mohli momentálně natočit lepší album, než „Reptilian“. A když se tak dívám do těch jeho ledově klidných, nehybných ještěřích očí, říkám si, jen aby to nakonec ještě nebyl jen klid před bouří.