Metalová exotika z Lotyšska v podání SKYFORGER nejspíš není na světové scéně žádnou extra vzácností, nicméně mně, který k ní na „Kurbads“ přičichávám vlastně úplně poprvé, tak rozhodně voní. Kapela, která si s sebou stále tak trochu nese neprávem přisouzený cejch příznivců nacistické tématiky, má v současné době na kontě prakticky pět studiových alb (nepočítaje znovuvydání prvotního dema „Semigalls´ Warchant“ v roce 2005), z nichž na adresu toho aktuálního bylo dlouho dopředu avizováno, že na něm dojde k jisté změně. Tedy, že ubude vysloveně pagan/folkového zaměření a důraz Peterise Kvetkovskise & spol. bude kladen především na věci přirozeně metalové, případně dokonce thrash metalové.

Neznaje minulých nahrávek SKYFORGER mohu konstatovat, že výsledný obraz „Kurbads“ by skutečně mohl těmto vizím nahrávat. Album totiž ze všeho nejvíc zní jako skladatelský kompromis mezi autory, kteří dlouhá léta žili pouze rozličnými pagan/folk – metalovými náladami, a autory, kteří se rozhodli razantně stočit kormidlo svého uměleckého vkusu k výrazně tvrdšímu metalu. Mnohé ze skladeb jsou postaveny z velké části na holé riffové kostře, jež se snaží především znít co nejsvěřepěji, což se, s ohledem na svojský Peterův vokál, poměrně daří, přinejmenším do té roviny, do níž jsou nabídnuty postupy, které přímo nečpí archaickou metalovou triviálností. Ta je přitom nejvýraznějším negativem alba, protože jakmile nezní folkové nástroje, ztrácí díky ní nejedna píseň část své příchuti a přitažlivosti (kompletní úvodní „Curse Of The Witch“ a z velké části „The Nine-Head“, „The Stone Sentinel“ nebo „Black Rider“). Když ovšem přijdou ke slovu i dudy, píšťaly či další lotyšské lidové nástroje, hned je cítit, kdeže je nejsilnější stránka kapely. Pod vlivem některých melodií v jejich podání by se člověk na místě rovnou rozskočil (jasně nejsilnější věc alba „Son Of The Mare“ či „In The Underworld“) a jinými motivy, původem nikoliv nějak zásadně originálními, by se zase naopak nechal donekonečna zlehka lechtat („The Devilslayer“ nebo „The Last Battle“, která pozornému posluchači dá zcela jistě vzpomenout švýcarských ELUVEITIE). Jako na houpačce, na níž si užijete bez ohledu na to, na který její konec si sednete.

Na soudobém pagan/folk – metalovém kolbišti nejsou SKYFORGER určitě žádným zásadním hráčem (a to nejen díky zemi svého původu), což ovšem ještě neznamená, že by měli být úplně neviditelní. Díky „Kurbads“ je na ně naopak momentálně vidět celkem slušně a myslím, že se snad nenajde příznivec kovového lidového jásání a hrdinských vyprávění, kterému by tohle album alespoň v některých svých (pagan/folkových) přednostech nepadlo do ucha. A zejména proto bych byl ještě s těmi změnami ve směřování kapely zatraceně opatrný.