OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každý kdo se rozhodne vyrazit na některý z mnoha lákavých letních festivalů na místě zjistí, že se nejedná pouze o jeho oblíbené kapely. Je mnoho faktorů , které ovlivní jeho celkový dojem, který si z prožité akce přiveze zpět do svého doupěte. V době, kdy opouští teplo svého příbytku je omámen vidinou skvostně prožitého víkendu. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem byl návštěvníkem zatím všech uskutečněných Trutnovských Obscínů dovolím si Vám nastínit nejřinčivější fest 2002 celé Evropy z pohledu prostinkého návštěvníka.
PROSTŘEDÍ: Vlakovým či autobusovým spojením snadno dosažitelné okresní městečko v severovýchodních Čechách v podhůří Krkonoš na řece Úpě čítající takřka 33 000 obyvatel. Status města si vydobylo již v roce 1340, v roce 1421 dobito husity a za třicetileté války vypáleno dobyvačnými Švédy. Človíček, alespoň trošku zajímající se o historii rád pozná čtvercové náměstí s kašnou či renesanční a barokní domy s podloubími. Samotný areál festivalu je situován za město na odlehlé místo pod dohlížející pomník. Název „Na Bojišti“ vypovídá prakticky vše. Uprostřed oploceného lesního porostu je zbudován malý betonový amfiteátr s laminátovými sedačkami, dříve asi běžně využívaný jako letní kino. V dolních prostorách je v době festivalu položeno stanoviště pro lačné obchodníky, kteří se rok od roku rozrůstají. Po pravé straně je pak zřízen areál pro kapely a spol., vlevo může složit své unavené tělo běžný konzument tvrdě metalového průmyslu.
SOCIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ (běžně řečeno – hajzlíky): Rok od roku jich k potěše všech návštěvníků přibývá. V dolní části prostor byly letos „poživatelné“až do konce festivalu – do neděle, horní část jsem navštívil pouze z redaktorské povinnosti a opět jsem nebyl zklamán. Nebylo jim dopřáno úlev a plny po okraj splnili na 120% svůj účel. Doporučuji Čurbymu je po prvním dnu vyvést. K ranní hygieně jsou určena plechová korýtka, která s prvním zakokrháním dostatečně plní svůj účel.
LIDÉ: Tak to je kapitolka sama pro sebe. Moc mě mrzí, že jsem si doma zapomněl fotoaparát – neboť některé „existence“ stály za zvětšení a mohl jsem se s Vámi o své zážitky potěšit. Od holých hlav, přes různé barevně ztvárněné kohoutiska, přes nakrátko ostříhané fešáky, dlouhovlasé máničky, dredaře, po krásné sličné a načesané slečny až příšerné v kůži či elastických kalhotech upnuté většinou německé hérečky…….od slušivě oblečených čtyřicátníků v bermudách či teplákových soupravách přes na metalových nášivkách a pyramidách držících dřískách, po neskutečně rozpárané obleky neurčitého pojmenování.
ATMOSFÉRA: Tak to je bodík, za který si Mr. Čurby, ale i všichni ostatní zaslouží absolutorium. NIKDY a ještě jednou podotýkám NIKDY jsem neviděl v areálu byť jen hádající se lidičky. Neexistuje, aby se někdo popral či jinak projevoval násilí vůči ostatním soukmenovcům. Nikdo se nepozastaví nad skutečností zda jsi Polák, Čech, Němec, Angličan, běloch, černoch či mulat apod. I v těch nejvypjatějších situacích pod podiem, kdy tvé tělo dopadne po famózním stagedivingu (při Agathocles či Rotten Sound) na betonovou zem se ihned zvedá les rukou, aby ti pomohl zpět na nohy a ještě ti za tvou odvahu vyznal slova uznání. Ochranka na podiu je plně profesionální a často složená ze samotných aktérů grindového klání (Vlakin – Ingrowing, Chymus – Isacaarum apod.) čímž prakticky nemůže dojít ke zbytečným nedorozuměním mezi publikem a aktivními baviči. Smekám ...
JÍDLO: Dle tradice a zásad pana pořadatele nenajdete v celém areálu kousíček masa. Kdo si chce pochutnat na pečínce musí vyrazit do nejbližší restaurace nebo si přivést kousek flákoty sebou. Na ploše jsou pouze vegetariánská jídla: langoše za letos nepřiliš levných 35,- Kč + 5,- Kč sýr, sojové hamburgery, zeleninou obložené chleby a další chutná jídla většinou ze soji. Pivko bylo jednotně za 18,- očí a jak jinak než od sponzora pana Gambrinuse. Dle počtu kelímků pokrývajících prakticky celou plochu areálu všem přítomným chutnalo báječně. Fronty se vytvářely minimálně a když byly, měl človíček možnost alespoň navázat kontakt s ostatními žížnivci (Taki z Blood či klucka z Cripple Bastards apod.).
POČASÍ: Neurčité. Od horkých paprsků dopadajících na zmořená těla a urychlující dosáhnutí stavu nirvány po dešťové krátkodobé excesy zvlažující rozpálená těla pod podiem……a zahánějící cukrové lidičky do svých plátěných příbytků ...
NA ZÁVĚR: Asi nejvýstižnější věta ... nedovedu si léto bez OBSCENE EXTREME FESTU představit a již teď se těším na další ročník ... Howgggh ...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.