OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Pustiť si doma záznam nie je ako byť priamo na koncerte. Necítiš teplo, necítiš pot, necítiš napätie, necítiš krv...“, nám nedávno povedal v rozhovore Steve Von Till na margo vizuálnych koncertných záznamov, predstavujúcich dnes už akýsi nepísaný štandard v diskografii každej významnejšej kapely. Paradoxne, diskografiu NEUROSIS pred časom doplnil už tretí oficiálny živý audio záznam.
Kým predchádzajúca dvojica „oficiálnych bootlegov“ zachytávala skupinu v časoch turné k dodnes vysoko hodnotenému albumu „Times Of Grace“, vystúpenie na každoročne vypredanom Roadburn festivale ju zachytáva v ére akéhosi zadosťučinenia, ktorého sa NEUROSIS dostalo v druhej polovici minulej dekády, sprevádzaného dominanciou post metalových formácií, medzi ktorých najväčšie a neskrývané vplyvy patrili.
Dramaturgia bootlegu svojím ťažiskom v štúdiových počinoch predchádzajúceho desaťročia pravdepodobne trochu schladila očakávania návštevníkov koncertu, do ktorého setlistu sa s výnimkou devastujúcej „The Doorway“ nedostal ani jeden kúsok zo zásadných počinov nahraných v deväťdesiatych rokoch. Zvyšok setlistu už tvorí prierez predovšetkým v tom čase aktuálnym „ Given To The Rising“ a jeho o niečo pokojnejším predchodcom „The Eye Of Every Storm“, pričom malým prekvapením zostáva zaradenie krátkej, avšak mimoriadne vypätej „Crawl Back In“. Všetko je tu samozrejme odohrané s prehľadom a intenzitou, ktorú nepochoval ani autentický, neučesaný zvuk, v ktorom sú jasne čitateľné rovnako tie najexponovanejšie pasáže, ako aj rôzne takmer ambientné vsuvky.
Hoci sa môže pýšiť lepším zvukom a aktuálnejším obsahom než dvojica predchodcov, aj tento živák NEUROSIS bude určený predovšetkým skalným fanúšikom. Ako symbolická pripomienka jednej etapy, dokumentujúca skupinu na vrchole záujmu kritikov a priaznivcov.
Symbolická pripomienka jednej etapy, dokumentujúca skupinu na vrchole záujmu a určená predovšetkým skalným fanúšikom.
Steve Von Till
- gitara, spev
Scott Kelly
- gitara, spev
Dave Edwardson
- gitara, spev
Noah Landis
- klávesy a sample
Jason Roeder
- bicie
Josh Graham
- vizualizácie
1. Given To The Rising
2. Burn
3. A Season In The Sky
4. At The End Of The Road
5. Crawl Back In
6. Distill
7. Water Is Not Enough
8. Left To Wander
9. The Doorway
Honor Found In Decay (2012)
Live At Roadburn 2007 (2010)
Given To The Rising (2007)
The Eye Of Every Storm (2004)
Neurosis & Jarboe (2003)
A Sun That Never Sets (DVD) (2002)
A Sun That Never Sets (2001)
Sovereign (EP) (2000)
Times Of Grace (1999)
Through Silver In Blood (1996)
Enemy Of The Sun (1993)
Souls At Zero (1992)
Word As Law (1990)
Aberration (EP) (1988)
Pain Of Mind (1988)
Prijemnej vycistenej zivak. "A Season In The Sky" je tu o 100% lepsi nez z puvodni studiove desky.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.