OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak, nebe se otevřelo a šílení Frantíci opět udeřili! Udeřili sice již minulé léto, takže recenze je malinko neaktuální, ale dřív to v SR nešlo. V SR5 jste mohli s těmihle grind/deathery ze Štrasburku najít pokec a taky recenzi na jejich druhé CD Ex-pulsion. No, netrvalo dlouho a Fred a jeho kumpáni si vydali na své značce další D.I.Y. placičku. A pěkně rostlou, rozhodně přerostla svému předchůdci notně přes hlavu. Ba jo, už to není ten nátěrový grind malinko bez hlavy a paty. Tady se už jedná a podstatně deathovější záležitosti, i když ten grind tam stále převažuje. Growth má taky mnohem čistší a vyrovnanější zvuk. Žádná sračka ze zkušebny nebo čtyřstopáku. D.I.Y. od Inhumate, to v podstatě znamená úplně profi provedené CD. Najdete na něm 17 šlágrů, které vás zaručeně nenechají sedět. Naopak, zaručuju vám, že pokud tohle CD pustíte svým prarodičům, buď je tím zabijete a nebo vám budou nejdéle do dvou minut křepce hopsat po pokoji v rytmech Inhumate. Áno, Inhumate působí jako lék proti stáří, doporučují čtyři z pěti andragogů! Zapomněl bych málem, že Inhumate jsou výjimeční i v jiném směru – vokalista Christophe, takto i úspěšný student francouzské literatury, píše velice zajímavé, vymakané a neobvyklé texty. Zabývá se vším možným, od literárních témat (Karamazov, Satyriasis, Bread And Games) přes nějaký ten feeling a gore (Clock, Time, The Fright, The Golden Cage, I Want To Kill Some...) až po problémy na ug. scéně (Copyright, Underground, D.I.Y.F.) a určitě i něco dalšího... Prostě Inhumate nejsou jen tak obyčejná grindová kapelka, ale skrývají v sobě netušené možnosti a v neposlední řadě vykazují velkou míru progrese. Musím přiznat, že jsem si tohle CD hodně oblíbil. A nerad bych se mýlil, ale řekl bych, že příští CD už mne na 100% uzemní!!!
9 / 10
Expulsed (2013)
The 5th Season (2009)
Depression / Inhumate (split) (2008)
S Is For Sludgesicle (split) (2008)
At War with Inhumate (DVD) (2007)
Life (2004)
Live / Fetus Included (split) (2003)
The Restricted Cerebral Capacity / Missed Ex-pulsion (split) (2001)
Growth (2000)
Sanguinary / Inhumate (split) (1999)
Inhumate / Trauma-Team! (1998)
Inhumate & Gorefield (1998)
Slaughter of Innocence (1998)
Ex-Pulsion (1997)
Internal Life (1996)
Promo-Tape 1996 (demo) (1996)
Grind Your Soul (demo) (1995)
Funeral March / Inhumate (split) (1995)
Abstract Suffering (demo) (1993)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.