OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nadějní Španělé na svém třetím řadovém zápisu rozpoutávají pravé thrash metalové peklo a s ničím se moc nerozpakují. Album „Clockwork“ má všechny atributy staré školy (byť samozřejmě nahrané v nových podmínkách), takže tahle ultra rychlá riffovitá vánice, doprovázená častými kytarovým vyhrávkami a sóly, se bude určitě líbit všem, kdo sledovali před dvaceti a více lety hnutí na západě Spojených států. ANGELUS APATRIDA ovšem vzývají spíše démony nejstarších alb TESTAMENT, MEGADETH a NUCLEAR ASSAULT, než aby patřili k následovníkům SLAYER. Chloubou skladeb, působících jako metalový uragán, jsou samozřejmě kytary ostré jako břitva, jež nezná slitování. Je poznat, jak moc se mladí Španělé orientují v thrashovém teritoriu, protože album v mnohém nezapře všechny ty zkušené kapely z první generace. Nepřeslechnutelné je to zejména v sólech, která jsou zde doslova vynikající a nemohou utajit inspiraci u TESTAMENT. Z tohoto pohledu tedy rozhodně není španělská partička kapelou pro hledače něčeho nového a neoposlouchaného.
Když se na album „Clockwork“ podívám z druhé strany, musím nicméně přiznat, že zdejší skladby svou kvalitou stále nedosahují úrovně kapel, které mají ANGELUS APATRIDA za své vzory. Jsou zde určité momenty, které bych považoval za stěžejní, jako úvodní smršť „Blast Off“, mohutná a velmi komplexní hitovice „Of Men And Tyrants“, jaderné peklo „Into The Storm“ nebo „My Insanity“ se svými melodickými nápěvy. Zbytek nahrávky se ovšem tak nějak slévá do jednolitého válu, ze kterého mě probere až závěrečná předělávka Maidenovské „Be Quick Or Be Dead“, při které španělský kvartet ještě více sešlápl pedál. K slabinám patří rovněž vokální projev Guillerma Izquierda, který postrádá osobitost lídrů většiny starých thrashových kapel a působí spíše jako takové nasupěné chrčení bez výraznější barvy, připomínající všechny ty uniformní metalcoreové kapelky, které jsou všude kolem nás naházeny po stovkách. ANGELUS APATRIDA jako celek ovšem naštěstí nemají s touhle scénou nic společného, jsou kvalitním thrashem staré školy, jaký tady od takto mladé kapely dlouho nebyl, a to rozhodně potěší.
Španělští mladíci předvádí thrash metalový uragán staré školy. Oproti vzorům jim sice schází trochu větší osobitost, nicméně jsou rozhodně nadějí na obnovu starých pořádků. Kvalitní retro.
7,5 / 10
Guillermo Izquierdo
- zpěv, kytara
David G. Alvarez
- kytara
Jose Izquierdo
- baskytara
Victor Valera
- bicí
1. The Manhattan Project
2. Blast Off
3. Of Men And Tyrants
4. Clockwork
5. Devil Take The Hindmost
6. The Misanthropist
7. Legaly Brainwashed
8. Get Out Of My Way
9. My Insanity
10. One Side One War
11. Into The Storm
12. National Disgrace
13. Be Quick Or Be Dead
Clockwork (2010)
Give 'Em War (2007)
Evil Unleashed (2006)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 51:24
Produkce: Daniel Cardoso
Studio: Ultrasound Studios, Braga
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.