50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nadějní Španělé na svém třetím řadovém zápisu rozpoutávají pravé thrash metalové peklo a s ničím se moc nerozpakují. Album „Clockwork“ má všechny atributy staré školy (byť samozřejmě nahrané v nových podmínkách), takže tahle ultra rychlá riffovitá vánice, doprovázená častými kytarovým vyhrávkami a sóly, se bude určitě líbit všem, kdo sledovali před dvaceti a více lety hnutí na západě Spojených států. ANGELUS APATRIDA ovšem vzývají spíše démony nejstarších alb TESTAMENT, MEGADETH a NUCLEAR ASSAULT, než aby patřili k následovníkům SLAYER. Chloubou skladeb, působících jako metalový uragán, jsou samozřejmě kytary ostré jako břitva, jež nezná slitování. Je poznat, jak moc se mladí Španělé orientují v thrashovém teritoriu, protože album v mnohém nezapře všechny ty zkušené kapely z první generace. Nepřeslechnutelné je to zejména v sólech, která jsou zde doslova vynikající a nemohou utajit inspiraci u TESTAMENT. Z tohoto pohledu tedy rozhodně není španělská partička kapelou pro hledače něčeho nového a neoposlouchaného.
Když se na album „Clockwork“ podívám z druhé strany, musím nicméně přiznat, že zdejší skladby svou kvalitou stále nedosahují úrovně kapel, které mají ANGELUS APATRIDA za své vzory. Jsou zde určité momenty, které bych považoval za stěžejní, jako úvodní smršť „Blast Off“, mohutná a velmi komplexní hitovice „Of Men And Tyrants“, jaderné peklo „Into The Storm“ nebo „My Insanity“ se svými melodickými nápěvy. Zbytek nahrávky se ovšem tak nějak slévá do jednolitého válu, ze kterého mě probere až závěrečná předělávka Maidenovské „Be Quick Or Be Dead“, při které španělský kvartet ještě více sešlápl pedál. K slabinám patří rovněž vokální projev Guillerma Izquierda, který postrádá osobitost lídrů většiny starých thrashových kapel a působí spíše jako takové nasupěné chrčení bez výraznější barvy, připomínající všechny ty uniformní metalcoreové kapelky, které jsou všude kolem nás naházeny po stovkách. ANGELUS APATRIDA jako celek ovšem naštěstí nemají s touhle scénou nic společného, jsou kvalitním thrashem staré školy, jaký tady od takto mladé kapely dlouho nebyl, a to rozhodně potěší.
Španělští mladíci předvádí thrash metalový uragán staré školy. Oproti vzorům jim sice schází trochu větší osobitost, nicméně jsou rozhodně nadějí na obnovu starých pořádků. Kvalitní retro.
7,5 / 10
Guillermo Izquierdo
- zpěv, kytara
David G. Alvarez
- kytara
Jose Izquierdo
- baskytara
Victor Valera
- bicí
1. The Manhattan Project
2. Blast Off
3. Of Men And Tyrants
4. Clockwork
5. Devil Take The Hindmost
6. The Misanthropist
7. Legaly Brainwashed
8. Get Out Of My Way
9. My Insanity
10. One Side One War
11. Into The Storm
12. National Disgrace
13. Be Quick Or Be Dead
Clockwork (2010)
Give 'Em War (2007)
Evil Unleashed (2006)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 51:24
Produkce: Daniel Cardoso
Studio: Ultrasound Studios, Braga
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.