OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na začiatku bola obskúrna promo nahrávka v čiernom obale. Malá nálepka s preklepom v názve albumu a napálené, ručne fixkou popísané CD. Relapse Records šetria na nepravdepodobných krajinách v strede Európy. Pravá chvíľa na poriadne zahĺbenie sa do hudobného obsahu prišla v jeden septembrový večer spolu s náznakmi chrípky a prvou pomocou v podobe horúcich liečivých nápojov. Dokonalý hudobný relax napokon s veľkým prehľadom prekonal hojivé účinky chémie v šálke.
Môže byť hudba zaujímavou, aj keď sa v nej zdanlivo nič nedeje a je skôr pravým opakom slova „pestrá“? Môže zaujať skladba, v ktorej sa dokola opakujú maximálne dva gitarové riffy? Dá sa totálnou repetetívnosťou dosiahnuť poslucháčska extáza? Áno, áno, samozrejme áno. HORSEBACK rozmontovávajú tradičné droneové a post-rockové postupy a skladajú z nich dokonalý narkotický hudobný zážitok. Z príjemného snenia vás nevytrhnú ani blackmetalové vokály, ešte aj tie tu pôsobia neuveriteľne upokojujúco.
Multiinštrumentalista Jenks Miller sa snaží uniknúť vlastnej chorobe – diagnostikovali mu obsedantne kompulzívnu poruchu. Cestu k jej lepšiemu pochopeniu a zvládnutiu hľadá prostredníctvom hudby a filmov - „The Holy Mountain“ režiséra Alejandra Jodorowskeho je jedným z najväčších inšpirácií albumu „The Invisible Mountain“. Spolu s ním desiatky zaujímavých skladateľov a hudobníkov – od Attilu Csihara cez nórsky black metal, KHANATE, SUNN O))), EARTH, ELECTRIC WIZARD až po ENVY, THROBBING GRISTLE, Briana Wilsona či Neala Younga – málokto je vo vymenovávaní svojich inšpirácií taký úprimný a encyklopedický ako Jenks Miller.
Album „The Invisible Mountain“ vyšiel minulý rok na značkách Utech Records a Aurora Borealis. Aby táto skvelá muzika nezostala iba hýčkaným maznáčikom v rukách pár stoviek vinylových fajnšmekrov, prichádzajú aktuálne k činu v úvode spomínaní šetrní machri z Relapse Records. Skvelý ťah. Od čias „The Bees Made Honey In The Lion´s Skull“ ma veru takto intenzívne nevtiahol do svojho sveta žiadny iný podobne zameraný štúdiový počin.
Repetetívnosťou k hudobnej extáze!
8 / 10
Jenks Miller
- spev, gitara, basgitara, klávesy, bicie, perkusie
John Crouch
- bicie
Scott Endres
- gitara
1. Invokation
2. Tyrant Symmetry
3. The Invisible Mountain
4. Hatecloud Dissolving Into Nothing
The Invisible Mountain (2009)
Impale Golden Horn (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 38:16
Produkce: Nick Petersen
Studio: Track and Field & The Chateau
Tak trochu EARTH, trochu více ISIS. Těch podobných záležitostí by se samozřejmě našlo více. HORSEBACK na svém druhém albu celkem příjemně baví dobře zvládnutou atmosférickou muzikou, ale pocit trvalejší hodnoty se jaksi nedostavuje. Určitě ne marná záležitost, ale já si raději počkám až na jejího následovníka, který snad definitivně ukáže, jak to s kapelou vlastně je.
Hezké...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.