Nevyvolá zřejmě nic tolik ohlasu, jako když zavedená a roky prověřená kapela typu CITRON vydá po předlouhých osmnácti letech (během nichž ovšem prakticky stále existovala) nové studiové album. Mnozí se budou ptát, jestli to vůbec má smysl, mnozí za tím budou dokonce cítit jen chladný ekonomický kalkul a mnozí jiní, především pak ti z druhé strany pomyslné barikády, v tom naopak budou vidět naprosto výjimečný okamžik, který už také velmi lehce může být posledním svého druhu. Každý z nich dozajista bude mít svou pravdu, jejíž fungování bude ovšem tak jako tak nejprve vhodné vůbec vyzkoušet na desce samotné. Jak tedy vypadá onen „Bigbítový pánbů“, jemuž se nyní letitou kariérou prověření CITRON zpovídají?

V první řadě zapomeňme na jakákoliv podezření ohledně čistoty prvotních úmyslů kapely při realizaci své teprve šesté studiové nahrávky. Nejenže v době všemocného internetu, kdy se všude žehrá na prodejnost hudebních nosičů, je to bohapustý nesmysl, ale především nelze přeslechnout tu jakousi opravdovost, která z celého alba přímo vyzařuje. A ta zahrnuje nejen výborný, dynamický a přesně čitelný zvuk, ale především výkon celé kapely (tradiční původní čtyřku doplňuje druhý kytarista Jiří Šperl), který je na mnoha místech opravdu přesvědčivý. Skoro jako kdyby legendární elpíčko „Plni energie“ vyšlo teprve předloni, pak se revolučně změnily nahrávací poměry a „Bigbítový pánbů“ to všechno bezprostředně následoval. Pravda, úplně by to neodpovídalo dobovému nástupu heavy metalu a jeho tehdejší překotné evoluci, respektive spíše by to svědčilo proti CITRONu, který by se takto poněkud nebezpečněji odchýlil směrem k tradiční české rockové zábavě. Ale ať. Dostatek slušného a stylově konkurenceschopného materiál tomuto albu zkrátka upřít nelze a to se zrovna nemusíte ptát pamětníků a skalních příznivců.

Plni rock/metalové energie tak pánové zůstávají, i když už jim kolikrát táhne na šedesát. Ve svižných věcech typu „Jen se hýbnout“ a „Bigbít“, ve střednědobé klasice „Kurtizány“, ve výborném polobaladickém titulním kusu nebo ve vzletném hymnusu „Rock´n´roll démon“ (svou houpavostí připomínajícícm třeba Tanjinu klasiku „Nad hlavou létá Rock´n´roll“), plném vskutku barevných kytarových kousků. A nebýt některých textových přešlapů (zmíněná lyrická oslava prostitutek už je jen třešničkou na tomto tak trochu citrónovém dortíku) a trochu hluššího konce alba, znenápadněného také možná až příliš vysokým počtem balad („Spěchej lásko má“ by v této kategorii stačila až až), byla by to vskutku bibgítová práce v tom pravém slova smyslu par excellence. Bigbítový pánbů, zdá se, má zkrátka stále ještě pro CITRON nějakou tu slabost.