Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která staví na soutoku sludge metalu, downtempa a ambientu (složená ze dvou odřezků z AMENRA a jednoho z BLACK HEART REBELLION) vydala před několika málo měsíci svůj debut, který řadím mezi velmi povedená díla. Více jak půlhodinová exkurze do Belgického království chmurných esencí obsahuje pět kompozic, z nichž dvě staví na ryze ambientních plochách, které jsou vystaveny na táhlých kytarových stěnách a rozmlžených klávesových motivech. Druhé dvě kompozice balancují na pomezí sludge metalu a post rocku, důraz je kladen na gradaci. Zbývající skladba je široce rozkročená do obou těchto světů a vlastně album pomyslně svazuje a stmeluje v jeden celek.
„Hemeltraan“ mi občas připomíná situaci, kdy hladový had hypnotizuje svoji kořist. Klid před bouří, který zcela jistě přijde a apokalypticky semele vše v dosahu. Smíření s osudem krátce před popravou. Pokud se podíváte vlevo na kolonku producenta, ledacos vám docvakne. Billy Anderson je zasloužilý profík, který pavučiny z pocitů dokáže splétat velmi obratně. Posluchač se chytne a rychle zamotá do lepkavých vláken a pak už se jen bezvládně houpe před natěšenou osminohou bestií. Jména kapel, se kterými spolupracoval ani nemá smysl uvádět, takže jen pro pořádek a z těch větších - NEUROSIS, SWANS, MELVINS…
Jedna velmi zvláštní pocitová příměs prostupuje všechny skladby a kompozice na albu. Je jí velmi specifická forma gotiky, která nemá nic společného s gotickým žánrem jako takovým. V případě KINGDOM jde o auru tetelícího se prachu v oknech vysokých historických vitráží, jde o pseudochorálový dogmatický chvalozpěv ve skladbě „Rivers Rage“, jde o nadčasovou pomalou masu zvuku, která protéká hlubokou rašelinovou slatí, jde o zvuk podstaty vesmíru, který se rozeznívá v pilířích staletých chrámů. Nečekejte patos a černě oděné pomalované maškary ve vystajlovaných šatech. KINGDOM jsou syrová něha. Pokud jsou STORM OF LIGHT kytarovou hudbou z hlubin oceánů, jsou KINGDOM rockem písčitých kobek prvních křesťanů, kteří jižně od Osmanské říše tesali oltáře s drážkami na krev živých obětí. KINGOM jsou hrubozrným černobílým obrazem vše obepínající bažiny, která pohlcuje pahýly stromů topících se v mlze. KINGDOM jsou soustem, při jehož polknutí riskujete zadušení.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.