OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Matěj Lipský se svým rozšafným hudebním projektem s metalo-rockovými kořeny získal počátkem roku prestižního metalového Anděla za právě recenzovanou desku a je to zřejmě první Anděl v tomto žánru, který letí za hudebním projektem, nikoliv za standardní hudební skupinou. NEGATIVE FACE na této fošně více než kdykoliv jindy poukazují na svoji neuchopitelnost. Prakticky každá skladba táhne album na zcela jinou stranu. Zůstávají silné opakující se refrény, mezi kterými se nalézá žánrově bohatá tříšť střepů z barevného skla. V tom je na jednu stranu největší deviza v opravdu bohatém stylovém záběru, na druhou stranu přílišná roztříštěnost dodává „The Garden Of Wishes“ odér sbírky skladeb náhodně generovaných od různých autorů. Většinou nemám nejmenší problém s kombinováním nezkombinovatelných prvků, zde se však již přešlapuje hranice mého osobního vkusu. I jednotlivé samostatné skladby si povětšinou neudrží náladu, myšlenku - chovají se na jednu stranu sympaticky svobodně, nevidí žádné hranice, na stranu druhou – pokud jsem v minulé recenzi napsal, že paralelu s Čapkovým Pejskem a Kočičkou, které pustíte do nehlídané kuchyně nevidím, na aktuální desce se podobný vztah již rýsuje. Chvilku taneční rock, chvilku náladová popina, chvilku vesnický death metal.
Silná místa a písničkové refrény většinou těží z prosté jednoduchosti hudební myšlenky. Za zmínku stojí ženské vokály, které mají velmi často aranžérsky krásná místa, velká škoda, že tyto prvky autor nerozvíjí a spokojí se s pouhým opakováním, čímž vám fragment za několik chvilek poměrně zoškliví, neboť se ho rychle přejíte. Za zmínku stojí i snaha udržet silnou písničkovou formu skladeb a tlačit na chytlavou melodiku. To se NEGATIVE FACE daří více než dobře.
Úsměvnou epizodkou je pak poctivá rocková vypalovačka pojmenovaná „Ego“, která je rockovým pseudomega hitem s parádním teatrálním počátkem i koncem. Hlavně díky několika podobným atributům působí „The Garden Of Wishes“ velmi pestře, až poněkud neuspořádaně, na druhou stranu lze říci, že se podařilo většinu stránek alba dotáhnout po řemeslné stránce. Pokud překousnete maličkosti, jakými je ne právě korektní angličtina, čeká na vás v nádherně zpracovaném digipacku opravdu bohatá žánrová paleta, která nabídne death metalovou čerň i růžově nadýchaný pop.
Stylově opět velmi bohatá kolekce skladeb, které však přestávají držet jednotný tvar a to nejen v koloritu alba jako celku. Jako kdyby se o „The Garden Of Wishes“ porvali žánroví psi, kteří se snaží svými čelistmi přetáhnout co nejvíce z kořisti na svoji stranu. Velké bezvýznamné plus za krásné zpracování a několik moc hezkých melodických motivů.
6,5 / 10
Maťo Mišík
- baskytara, kytara, klávesy, perkuse, ...
Matěj Lipský
- vokály, akustická a elektrická kytara
spousta hostů...
1. Falling Asleep
2. Falling Asleep
3. Falling Asleep
4. Falling Asleep
5. Falling Asleep
6. Falling Asleep
7. The Way
8. Woman
9. The Garden
10. The Dream
11. Morning Star
12. Ego
13. Her Face
14. Forever
15. The Name
16. The Tears
17. Zahrada Emocí
The Garden of Woshes (2009)
Stín (2005)
The Dance Of The Mournful Clown (promo) (1998)
In The Positive (demo) (1995)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Élysion
Stopáž: 52:34
Produkce: Maťo Mišík
Studio: Hostivař
zdejší recenze jsou čím dál tím blbší
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.