Letošní koncertní zářez Jona Olivy na Chmelnici byl uvozen dvojicí poměrně nesourodých kapel. První partička NEED drtila vlastní představu o tom, jak má vypadat moderní metal, škoda jen, že před skoro prázdným klubem. Následující NEVERLAND, stylově bližší k epické heavy metalové hudbě, mohla říci Olivovým fanouškům přece jen o něco víc. Mohla, pokud by nebyla tak špatná, jak byla. Tureckou omladinu z DREAMTONE bohužel nezachránila ani řecká mamina Iris Mavraki. Jejich desky s hosty typu Hansiho Kürsche či samotného Olivy sice nezní nejhůře, ale živé vystoupení budou muset ještě potrénovat. Závěrečný cover "Aces High" byl určitě nejlépe a nejenergičtěji odehranou skladbou, což je smutné.

Během vystoupení NEVERLAND jsem měl velké obavy o naplněnost klubu, protože lidí byla v kotli jen hrstka. S příchodem kytaristy Matta Laporte na scénu se ale z útrob poloprázdného klubu vyhrnul dav lidí a organizovaně zaplnil buzerplac. A pak to přišlo. Znáte takové to napjaté ticho před bouří, kdy v jediném okamžiku naběhne všech šest Maidenů a svět najednou jede na plné obrátky? Olivův „náběh“ byl v pravdě drtivý. Těžko si představit pro heavy hudbu někoho vhodnějšího. První myšlenka po odeznění šoku byla jednoznačná : „Probůh, co ten tady chce dělat?“ Kupodivu zpívat. A to velice obstojně. Po marných pokusech o zpěv ve stoje (problémy s mikrofonem) se Jon nikoli nešťastně uvelebil na sedátku za klávesami a pařba mohla začít. Koho stejně jako mě na koncert přivábila výborná poslední deska „Festival“, nebyl zklamán. Hrálo se z ní hodně. Kromě titulní skladby zazněl skvělý otvírák „Lies“ nebo třeba parádní „Death Rides A Black Horse“. Stín Chrise Olivy bude asi na Jonových albech už navždy přítomen, takže nám nebyla upřena prastará „Firefly“ složená bratry Olivovými před více než třiceti lety. Kapela se nestyděla ani za starší kousky SAVATAGE jako „Warriors“ či „Sirens“. No a samozřejmě zlatý fond v podobě pecky „Gutter Ballet“, kdy to opravdu vřelo a skladeb ze „Streets“, jako je třeba „Agony And Ecstasy“, o nichž jsem netušil, že mohou znít takhle dobře. Překvapením budiž kytarová hra obou zúčastněných kytaristů. Nemilým překvapením pak totální ignorace majstrštyku „Dead Winter Dead“ a vůbec celé Zachovy éry. Vzhledem ke skutečnosti, že základy posledních dvou desek JON OLIVA´S PAIN vznikly pod Chrisovou taktovkou v 80. letech, jsme měli v podstatě možnost shlédnout koncert SAVATAGE z přelomu 80. a 90. let, kde jeden stěžejní člen chybí a druhého hodně přebývá.   

Účast na koncertě byla celkem zajímavou studií spektra Olivových fanoušků. Dostavili se všichni - od začínajících metalistů, přes amatérské posluchače SAVATAGE jako jsem já, až po uvědomělé rockéry formátu Korála, Martince a Hanzlíka. Přes počáteční rozčarování se tak ze zastávky Olivovy kumpanie vyklubal hodně příjemný večer plný pozitiv, sociálních jistot a metalu.