Jsem rád, že mohu na tomto serveru přinést následující zvěstování: britský fenomén progresivního metalcoru SIKTH má plnohodnotné pokračovatele! A nepochází ani z Anglie, ani ze Skotska, ani z Walesu jako většina kapel, které se pokoušely v minulosti šlapat dál cestou padlých velikánů, nýbrž jsou z východního pobřeží Spojených států amerických a ke cti jim lze připočíst i to, že na nit navázali přesně tam, kde se jejich předchůdcům roztřepila. Stejně jako britská předčasně zesnulá hvězda, i PERIPHERY tvoří své zvukomalby z velmi pestré a přece nepřeplácané palety barev. K nalezení jsou odkazy na švédské nestory matematického válcování, novodobý metalcore, neoprog, ale i klasičtější formy progresivního metalu. To vše má vlastní tvář, vlastní nápady, zajímavou rytmiku i neprvoplánové melodické motivy. Za zmínku stojí i zpracování zvuku, nespočet drobných kudrlinek, které dotvářejí mistrovské dílo a dodávají mu působivost i pod drobnohledem.

PERIPHERY nenechali nic náhodě. Jejich debut dokáže oslovit příznivce melodického metalu, moderního technického extrémního běsnění i studenty lámané matematiky. Na debutové album naprosto fantastický sebevědomý výkon od kapely, která může stavět jak na perfektní instrumentaci, tak na skladatelském talentu. Dominantou alba je jednoznačně střídání melodických a extrémních vokálů. PERIPHERY jsou jedna z mála kapel, ve které dva úhlavní nepřátelé – melodický vokál a metalcoreový žánr – žijí v míru a nejen to. Oni i spolupracují pro dobro věci. Podobná paralela jako u vokálu se bez debat dá přišít i kytarové práci, která mě baví především svoji pestrostí a schopností i technicky složité pasáže servírovat s grácií a přístupností. Ani se nelze podivovat tomu, že se toto album stává záhy po vydání bestsellerem v kategorii Hard Rock & Metal na portálu Amazon. 

Klipovka „Icarus Lives!“ je dobrým příkladem toho, jak mladí Američané dokážou do nepravidelného sekání doaranžovat slaďoučké popěvky i citlivou kytaru takovým způsobem, že celek nepostrádá tah na branku, zachovává si epičnost a stále je poznat, že se jedná o jednotnou tvář kapely, nikoliv o žánrový účelový slepenec, který drží pohromadě jen silou vůle. Lze se jen sklonit a držet palce do budoucnosti. Nechť je jejich započatá cesta delší, než pouť jejich předchůdců.