OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ENSLAVED by mohli být vzorem pro každou kapelu. Přestože se nikdy nestali skutečnými hudebními superstars, udržují si po téměř dvě desetiletí existence stabilně nadprůměrnou úroveň a drží se s minimálními výkyvy čela metalového pelotonu. Hned několikrát („Frost“, „Monumension“, „Isa“) se neoddiskutovatelně dostali až na jeho samotnou špici, z níž sice ve dvou posledních sezónách („Ruun“, „Vertebrae“) spadli, ale s aktuálním počinem „Axioma Ethica Odini“ se opět chystají dobýt pomyslný vrchol. Ne, že by se jim to podařilo úplně, ale na předních příčkách je rozhodně najdeme. Jakou k nim tentokrát zvolili cestu?
Jako základ si vybrali prvek, který je provází po celou jejich kariéru – nefalšovaný viking metal, který po letech zušlechťování dostal podobu v jaké jej u ENSLAVED známe dnes. Progresivní, propracovaný a přitom stále posluchačsky přívětivý (viz např. úvodní vypalovačka „Ethica Odini“, údajně ovlivněná MASTER´S HAMMER). Zde také spatřuji jeden z významných rozdílů v porovnání s předešlou, umírněnou deskou, obsahující možná až příliš mnoho zbytečného pidlikání. „Axioma Ethica Odini“ je totiž prosta těchto momentů, je přímočařejší a jako základní podklad nabízí syrový vikinský metal, na němž jsou postaveny progresivně metalové základy, které – ač značně propracovány – nenutí fanouška kapely do poslechu kdovíjakých kudrlinek nezřídka způsobujících bolehlav. Místo toho ENSLAVED vsází na spíše umírněnou progresi se spoustou melodických prvků a skvělých hitových pasáží, střídání temp a časté zařazování velice pěkného čistého vokálu či kláves – to vše při zachování všech dosavadních a pro kapelu již typických atributů. Díky tomu má posluchač příležitostně pocit určitého déjà vu – některé pasáže jako by prošly určitou „opethizací“, pouze s tím rozdílem, že hudební základ obou seskupení je odlišný.
Sepisovat závěrem sáhodlouhé traktáty o tom, jak ENSLAVED natočili další dobrou desku by bylo asi zbytečné. Stačí snad jen zmínit skutečnost, že ani tentokrát by neměli být dlouholetí fanoušci kapely zklamáni. Tohle je prostě ryzí esence viking metalu zabalena v krásném, načančaném, progresivním hávu.
Stoprocentní esence progresivního viking metalu.
7,5 / 10
Grutle Kjellson
- vokály, baskytara
Ivar Bjørnson
- kytary
Arve Isdal
- kytary
Herbrand Larsen
- klávesy, vokály
Cato Bekkevold
- bicí
1. Ethica Odini
2. Raidho
3. Waruun
4. The Beacon
5. Axioma
6. Giants
7. Singular
8. Night Sight
9. Lightening
Heimdal (2023)
Utgard (2020)
E (2017)
In Times (2015)
RIITIIR (2012)
Axioma Ethica Odini (2010)
Vertebrae (2008)
Ruun (2006)
Isa (2004)
Below the Lights (2003)
Monumension (2001)
Mardraum: Beyond the Within (2000)
Blodhemn (1998)
Eld (1997)
Frost (1994)
Vikingligr Veldi (1994)
Hordanes Land (EP) (1993)
Datum vydání: Pondělí, 27. září 2010
Vydavatel: Indie Recordings
Stopáž: 58:27
Produkce: Ivar Bjørnson, Grutle Kjellson, Herbrand Larsen
Studio: Duper Studio; Earshot Studio; Peersonal Sound Studio
mix: Jens Bogren
mastering: Chris Sansom
Logický obratel připnutý k "Vertebrae". Svým způsobem oddechový počin bergenských válečníků, který narozdíl od předchozích alb nevyžaduje žádné zvláštní úsilí k odhalení svých kvalit, ale jedním dechem nutno dodat, že ani neukrývá žádné skryté komnaty. ENSLAVED působí na "Axioma Ethica Odini" mnohem usedleji, obyčejněji a zpěvněji než v minulosti, což jejich hudbě ubírá ten objevitelský drive a neopakovatelnou černou dochuť na patře. Nadruhou stranu nelze přehlížet, že deska je to stále prvotřídní, vyvážená a plná výtečných pasáží. Ačkoli tak lze hovořit o jednom z nejslabších počinů norské hordy, to, že se stále jedná o zboží vysoké jakosti hovoří jasnou řečí o statutu, který ENSLAVED na scéně poprávu patří. Jen skuteční mistři si umí lehce zdřímnout a přitom neztratit tvář.
Výborné kytary, výborné bicí, skvělý zvuk, mrazivá atmosféra, silné melodie a neskutečný tah na branku. Mrazivý Blizárd ze země mocného Odina přináší black metalové album roku! IHSAHN i DIMMU BORGIR se mohou jít se svým šmrdláním vycpat. Takhle nějak má vypadat black metalový progres.
ENSLAVED nahrali vkusnú dosku. Všetky z jej elementov majú svoje pevné miesto, prichádzajú práve včas, aby nahrávka nestihla nudiť a aj vďaka jednoduchosti produkcie znejú dohromady o niečo kompaktnejšie ako na predošlých dielach. Dokonca aj Grutleho svojrázny škrekot zapadá do tejto priamočiarej gitarovej skladačky oveľa logickejšie. Až to všetko trochu smrdí umelinou. ENSLAVED nechcú ísť na hranu.
„Axioma Ethica Odini“ je stávkou na istotu. Nóri sa na nej vedia zapáčiť na prvý pohľad, udržať si pozornosť, baviť, no pre svoju nekonfliktnosť a chladnokrvnosť nevytvárajú akékoľvek silnejšie puto. Je to naozaj lahodné počúvanie, ale to je všetko - silnejšie dojmy nezanechá. Veď kto by bol vo svojej koži, keby musel celý deň stráviť nahodený v obleku?
hudební heroin.........
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.