À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se podíváte na obal téhle kazety, máte pocit, že se bude jednat o soubor přiteplených oplodňováků nějaké italské lokální kutálky. Pěkná kost s roztomilou kočičkou (na obale) totiž skrývá neméně roztomilou úchylárnu z dílny hnutí supertajných sexuálních terorturistů jménem Kuma Rafinatta. Jejich evidentní napojení na extrémní křídlo sicilské organizace Kozy Nostry (česky „naše kozy“) ovšem kapela tají. Kuma Rafinatta prezentují své extrémní politické hnutí prostřednictvím nevinných sloganů, nasamplovaných do jinak poměrně brutální death/grindové onanistiky s automatem a občasným uklidňujícím intermezzem, které dává prostor pro lepší vnímání jejich politického poselství. Celkem šest songů už jen svými názvy napoví, že takový extremismus není v kultivované a demokratické společnosti přípustný. Posuďte sami – Otcovská láska (už jsem tam), Anální ofenzíva, Prasák, Rodinná honička aj. Své extrémní smýšlení sice Kuma Rafinatta rafinovaně skrývá za songem Anti Racist Song (můžeme tu vedle sebe žít), ale celková tendence k ovlivňování mas je zde zcela zřejmá. Na druhou stranu ovšem kapela získává na úrovni díky osobitému kritickému pohledu na současnou komplikovanou situaci v rodině (viz Rodinná honička I., II.). Celkově bych tedy Kumu Rafinattu zařadil do škatulky „sociálně kritického realismu“, stejně jako například K.V.Raise nebo Antala Staška. Ti totiž při hledání „motivů“ pro své díla jezdili na český venkov a do hor taky jemom píchat. A o tom je i Kuma Rafinatta. Mimochodem Krusty, kdy bude pokračování?
6 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Fallon Distro
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.