„Throes“ je typickým příkladem z formálního a produkčního hlediska v zásadě dobře zvládnutého alba, které však nemá nejmenší šanci výrazněji zaujmout, natož redefinovat žánrová schémata. Pětice z amerického Pittsburghu se očividně ani nesnaží zdolávat laťku s nápisem „vyšší přidaná hodnota“. Samozřejmě, že zdaleka ne vždy je to nutné, když ke spokojenosti stačí i solidně odvedené řemeslo. V tomto ohledu už se rejstřík výtek směrem k HERO DESTROYED může začít po zásluze redukovat.

Ta největší – absence výraznější vlastní tváře, však stále zůstává. Velice lehce se totiž může stát, že vám jejich počínání připomene mnohé další podobné. Uznávám, že v těchto hudebních sférách je to jev, kterého se prakticky už nelze stoprocentně zbavit, ale na „Throes“ je až příliš mnoho momentů, během nichž máte silný pocit, že posloucháte někoho jiného. A na otázku „Koho konkrétně?“, by se určitě našlo hned několik trefných odpovědí. Mně osobně zvuk a kompoziční přístup HERO DESTROYED velice často evokuje neurvalce SOILENT GREEN, ale jedním dechem je zároveň nutno dodat, že pittsburghská pětice si svůj úkol ztěžuje výraznější snahou bránit se přílišné přímočarosti a jednoduchosti. Její muzika sice pádí nekompromisně vpřed, ale tuto svojí cestu nehodlá mít co nejrychleji za sebou, nýbrž si ji chce patřičně vychutnat.

To se nejvíce projevuje v rytmické rozmanitosti, která asi nejvýraznějším způsobem dotváří charakter jednotlivých skladeb. Vcelku monotónní kytarová řež tak dostává příjemný a především žádaný rozměr, dodávající hudbě HERO DESTROYED atmosféru napětí a potřebnou dynamiku. Způsob, jakým Američané dovedou svojí tvorbu ozvláštnit, zasluhuje rozhodně pochvalu. Přestože se časem znásobuje pocit poslechu jednolité hudební masy, kritických hodnot však hlavně díky umírněné stopáži nedosahuje. „Throes“ si na celé své ploše dokáže tu více, tu méně udržet pozornost a právě díky zmiňovaným rytmickým krkolomnostem neztrácí nic z kýženého tahu na branku, který je deklarován hned první skladbou kolekce. O kytarové a vokální složce by se dalo prohlásit lakonicky „standard“. Riffová mašinerie v rámci možností žene celou káru vpřed, a přestože se díky častým změnám tempa nedá hovořit o přímočaré jízdě, nedochází k žádným zbytečným kytarovým kudrlinkám, které by ve výsledném efektu jen vysávaly energii nahrávky. To samé platí i pro vokál, který toho sice příliš mnoho nenabídne, ale na druhou stranu svým stereotypně uřvaným pojetím ideálně zapadá do celkové koncepce hudby HERO DESTROYED.

Ta, jak už bylo řečeno, díru do světa udělá jen stěží, ale na druhou solidní standard by také neměl být k zahození. „Throes“ je sice typickou žánrovou nahrávkou, postrádající cokoliv navíc, co by ji vyčleňovalo z řady, ale do nějaké nudné šedi má taky hodně daleko. V těchto případech pak už rozhodují jen takové maličkosti, jakou je finální rozhodnutí o tom, zda-li je to pro vás dost anebo málo.