OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rotten Sound naposled udeřili CD Drain, vydaným Španěli Repulse. Pro tohle MCD přesedlali šílení Finové k americkým Necropolis, ale jen načas. Ovšem zastávka je to více než povedená a řekl bych, že i když je na tomhle matroši jen pět nových věcí a bonus, v mnoha momentech nahrávka opět překonává jinak skvělé CD Drain. Muzika Rotten Sound není příliš komplikovaná co do strunné techniky. Kytary jsou zde stále hodně crustové až punkové, ale celkový sound je deathmetalový. Vokál je pořád typicky řvavý a všech pět songů je o lidských povahách – o tom, jak se člověk snaží být perfektní (Pervection), jak si někdo hraje na boha (Strongman), jak si hrabe jen na vlastním písečku (Disinterest) a tak dál... Still Psycho je o lidech a proto i ten název. Jinak Rotten Sound jsou výjimečným příkladem toho, jak se s poměrně jednoduchými, ale energickými songy a s osobitým zvukem dá hrát naprosto super muzika pokud... Pokud máte špičkového bubeníka!!! A bubeník Rotten Sound je jeden z největších šílenců, jaké kde uslyšíte. Technický, neuveřitelně rychlý a s citem pro detail. Právě ty bicí posunují Rotten Sound do předních linií jinak poměrně uniformovaného grind/crustového vojska. Finové to prostě zase všem natřeli a až si poslechnete předělávku klasiky Reek Of Putrefaction, bude vám vše jasné. Rotten Sound mne posadili na prdel i jen tímhle svinským miniCD a navíc přisadili chladného stakana Finlandie v podobě devíti živých skladeb, které na MCD presentují jako AVI soubory. Prostě tu najdete live video z koncertu v Nummirocku ´99 a pokud jste je ještě neviděli živě. pochopíte, proč stojí za to se na ně jít podívat. Rotten Sound‘s not dead, they fuckin‘ rule!!! Už chystají nové CD opět u Repulse, takže bacha!!!
Mika Aalto
- kytara
Kai Hahto
- bicí
Keijo Niinimaa
- vokály
Mika Häkki
- basa
Juha Ylikoski
- kytara
1. Perfection
2. Ignorance
3. StrongMan
4. DisInterest
5. Lack of Awareness
6. Reek of Putrefaction
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Necropolis/Deathvomit Records
Stopáž: 16:41
Super vec, zhanalo sa to dost tazko, ale stalo to za to. Deathgrind ako ma byt
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.