OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Orel přistál... to vás napadne po vyslechnutí intra desky slovenských Nomenmortis. Z proma se to ještě tak nezdálo, ale materiál, který Lukáčovci nahráli, řadí Nomenmortis rázem k deathové špičce. Fakt, že jim CD vydala japonská firma, také o něčem svědčí. Nomenmortis vám na CD naservírují celých dvanáct (!!!) songů plných brutality, kanálního Martinova vokálu, brutálních riffů a kytarové techniky v podání talentovaného dua Šaňo/Peter a přesných bicích Roba. Nomenmortis jsou nečekaně žhavým želízkem s košických tavicích pecí. Jak popsat musiku Nomenmortis? Je pestrá, divoká a brutální. Nemám rád přitovnání, ale neco mne napadá – zkuste si představit kombinaci starých Kataklysm, Deicide a švédské školy. Do toho připočtěte dotažená a mírně melodická kytarová sóla. Že jsem vám moc nepomohl? No, sežeňte si CD, protože fakt stojí za to. I když možná by Nomenmortis slušel o něco výraznější zvuk. Ale i takhle je to víc než dobré. Těřko mi tady probírat Martinovy texty. Martin je grafoman a je fajn, že ty své dlouhatánské výplody taky odzpívá... no, spíš odchrochtá. Cekově dal Nomenmortis do vínku odpor k pokrytectví a falešné morálce, pocit deziluze ze současného stavu světa a poněkud chiliastické vize budoucnosti (ovšem bez spasitele!). Rozeberte si to sami. Obrazným předělem CD je smutná instrumentálka Left There Somthing To Live For. Možná, že při délce alba tam takových věcí mohlo být víc... Je to opravdu hodně dlouhé. ALe proč si nechávat matroš k ledu, když by zahnil, že? Inu – Nomenmortis mne mile překvapili. Jsem zvědavý na další počin!
8 / 10
1. Mercy Dies Right Now (intro)
2. War Chant Of The Hated Spawn
3. Maggot Tribe
4. Tedd Deireádh Conjunction For Armaggeddon
5. Left There Something To Live For?
6. Seen Through The Thorns Of Despair
7. Empyrium Of Mist
8. Something Almost Buried
9. Another Starblaze ... Another Tragedy? - The Swans Are Flying Towards The Flames
10. Unholy Voices Of Reason - Godexpeller
11. Outcry Of Senseless Sacrifices - Let Me Die At Last
12. Eternal Shadow Has Arrived (outro)
Forget Acradia (2011)
Promo 2009 (2009)
Hail Nemesis (split s CRUENT) (2008)
Exterminating The Bastard Forces (2005)
The Day You' ll Lose Your Head (2002)
Misanthrone (MCD) (2002)
How I Learn To Bleed... For The Things I Wish To Fo (2000)
Twilight Of Humanity (demo) (1994)
Moje první setkání s Nomenmortis, a to až nyní. Výborné. Právě vokál se mi dost líbí:)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.