SODOM opravdu nepatří mezi kapely, u kterých by jejich fanoušek tápal nad otázkou, zdali se jeho oblíbenci s novou deskou posunou někam jinam nebo jestli setrvají na svém léty vypilovaném militantním thrash metalu. Přestože mají Němci za sebou čtyři sezóny bez jediné studiové nahrávky, novinka začíná přesně tam, kde předchozí bezejmenná fošna skončila. Tenhle robustní válečný stroj má přeci jen už hodně najeto a jeho posádka veteránů je zvyklá na své jisté, takže nemůžeme čekat zázraky. Postačí když bude mapovat dobytá území v místech, kde není terén příliš komplikovaný a přispěje i nějakými účelovými, avšak zajímavými manévry. Všechny moderní hračky se svými mladými posádkami jsou logicky posílány do daleko problematičtějších oblastí. Všichni tedy budou rádi, když se ze své tradiční objíždky vrátí v pořádku, nikoliv odtažení po kusech – „In War And Pieces“ je totiž albem, které snad nemohlo být méně překvapivé.

Je poznat, že se tentokrát ve studiu zvukově nic neošidilo, materiál je vybaven hodně solidním a velmi řízným zvukovým kabátkem, což ostatně považuji za největší klad. Waldemar Sorychta je přeci jen sázka na jistotu. Ovšem to bude v konečném důsledku zhruba tak všechno, protože (stejně jako „Hordes Of Chaos“ od KREATOR) se to letos s nápady moc nedopadlo. SODOM do toho sice řežou hlava nehlava, ale činí tak nejspíš jen z toho důvodu, že se to od nich čeká. Celý materiál mi přijde úplně bez duše, bez záchytné myšlenky, jeden ohraný motiv střídá další, stokrát obehraný hrubozrnný vál se stal smyslem jejich existence, bodem zrodu i cílem. Tvařme se tedy agresivněji než agresivně, možná to pomůže, zařaďme se. Jenže na tohle se dá odpovědět jediným způsobem - tak to tedy ne!

Když před dvaceti lety vyšlo „Better Off Dead“, věděl jsem, že si SODOM za svou novou cestou stojí a že zvolnění a všechny ty obměny, které znamenaly větší různorodost skladeb tohoto netradičního alba, mají svůj smysl. Skutečnost, že se kapela na začátku devadesátých let rozhodla na nějakou dobu nepokračovat ve šlépějích svých úspěšných milníků z konce předchozí dekády - „Persecution Mania“ a „Agent Orange“ jsem vnímal jako sympatickou volbu. Bohužel se brzy veškerá odvaha kamsi vytratila a SODOM se vrátili ke své důraznější a méně nápadité poloze, ve které se pohybují již zhruba osmnáct let, ovšem jen s tím rozdílem, že jim oproti „Blackfire éře“ schází nápady.

Novinka je tradičním albem současných SODOM – uniformní rubanice a klepačky střídají v rychlém sledu jedna druhou, občas je ta která věc obohacená nějakou vyhrávkou nebo akustičtější pasáží, nad vším burácí uřvaný Angelripper, to vše se zde děje dle předpokladů, ale že by se tu nacházel nějaký moment, který by mne zaujal, to říci opravdu nemůžu.