Bývaly to tehdy časy v dobách největší slávy chicagského labelu WAX TRAX. Bylo to období masivního nástupu industriálních kapel, bouřlivého rozvoje žánru electronic body music (EBM) a především tou nejlepší érou pro mnoho skvělých kapel. Když vydavatelství v roce 1992 ohlásilo svůj bankrot, jakoby tím symbolicky skončila i její nejplodnější etapa, z jejíchž plodů se však ve větší či menší míře žije dodnes. Jedním takovým vzpomínáčkem by mohla být i tato, uvidíme, jestli pouze jednorázová, záležitost. A kdo jiný by se měl do něčeho takového pustit, než osobnosti současné chicagské scény? Jestli tipujete, že jednou z nich je i neúnavný workoholik Sanford Parker, tak tipujete opět správně.

„Destroy The Light“ tak tedy kromě vzpomínky na určitou výraznou hudební éru můžeme brát i jako další důkaz tvůrčí neposednosti hlavních persón tohoto projektu, kterým, zdá se, jsou škatulky jejich domovských kapel trochu těsné. Třičtvrtěhodinová procházka světem tvrdé muziky, koketující s industriálními vlivy, nemůže začít nikde jinde, než u chicagské legendy MINISTRY. Ne, nelekejte se. CIRCLE OF ANIMALS nevsadili na covery letitých fláků žánrových legend. To jen úvodní skladba jejich alba (záměrně?) nápadně připomene zvuk Jourgensenova bandu, který měl na přelomovém (i když to se dá s úspěchem tvrdit minimálně o dalších dvou jejich nahrávkách) albu „The Mind Is A Terrible Thing To Taste“ z roku 1989. Elektronické bicí ženou vpřed dobře rozběhnutou mašinerii a naléhavý vokál si taktéž v ničem nezadá se svojí předlohou. Úvod tedy více než typický a očekávaný, avšak neprozrazujující vše podstatné. Na „Destroy The Light“ se toho totiž naštěstí děje mnohem více, než nabízí pouze variace na soudobý sound jedné legendy.

Tvůrčí duo Parker – Lamont (YAKUZA), jenž je podepsané pod všemi položkami recenzovaného alba, svoji pozornost obrací i směrem ke kapelám, které se ve svých vizích tvrdé hudby orientovaly spíše na elektronické nástroje a samply. Takže pak nepřekvapí ani silné vlivy EBM, které lze v různé míře vystopovat prakticky ve všech skladbách. „Seminal Animal“ poslouží jako nejlepší příklad. Píseň chladná a odtažitá jako kámen, s osvěžujícím emotivním závěrem, by se na těch nejlepších počinech FRONT 242 anebo NITZER EBB určitě neztratila. Skoro to až vypadá, že se CIRCLE OF ANIMALS zcela oddali (téměř) identickému přehrávání muziky, jež byla na vrcholu někdy před dvaceti lety, a to bez jakéhokoliv vlastního přínosu či přidané hodnoty, pokud za tuto nepovažujeme zdařilý moderní zvuk. Zčásti to tak i je, ale to by zde nemohly být skladby, ve kterých se projevují vlivy domovských působišť hlavních aktérů. Řeč je hlavně o Bruce Lamontovi, který si do CIRCLE OF ANIMALS přinesl svůj specifický hlas a především nezaměnitelný zvuk saxofonu. Vzniká tak sice předvídatelná, avšak zajímavá a funkční kombinace, dodávající nahrávce výraznou pečeť její tvůrců.

„Destroy The Light“ se pozorným poslecham nakonec ukázal být opakem toho, co prozrazovaly první dojmy. t.j. povrchní a nikterak poutavou záležitostí, která vše vsadila na přízeň specifického a nostalgického publika. Osmička písní je sice v první řadě zdařilou variací na výšezmiňované žánry a jejich zlaté období, ale právě díky tvůrčímu vkladu ústřední autorské dvojice máme před sebou i svéráznou kolekci, která musí zároveň zaujmout fanoušky jejich mateřských kapel a vůbec všechny otevřenější posluchače moderní tvrdé muziky.