Po bombastické jízdě „The Black Parade“, prostřednictvím které vzali před lety tito Američané celý svět útokem, jsem s napětím očekával, kam dál se tahle parta z New Jersey posune. Málo platné, ale právě MY CHEMICAL ROMANCE byli od počátku své dráhy stěžejní pro celou ponuře nastylizovanou emařskou vlnu, ať si všichni alternativci a zapřísáhlí klubisti říkají co chtějí, nikdo z původních nevytáhl tuto vlnu na světlo a do obecně populární sféry s takovou okázalostí jako právě oni. Nikdo nepůsobil tak přijatelně pro široké publikum a zároveň byl poslouchatelný i pro řadu hudebních fanoušků bedlivě sledujících dění.

Byl jsem tedy zvědav, kam se MY CHEMICAL ROMANCE posunou, přičemž setrvávání na pompéznosti „umrleckého“ konceptu bych od počátku považoval za chybný krok. Tahle kapela se prostě nutně potřebovala oprostit od emorockového patosu a okázalosti. Nejlépe někam, kde by víc vycizelovala svou schopnost napsat kvalitní chytlavé songy, protože jenom na těch v jejich případě záleží. A přesně tak se také děje. Novinka se v žádném případě nebere tak vážně a je z ní cítit daleko větší nadhled, stylové rozpětí a uvolněnost. Jakoby se zde MY CHEMICAL ROMANCE rozhodli rozkopat emo mantinely a zejména zapracovat na své kompoziční schopnosti. Všechny dřívější zkrášlovala a přídavné záležitosti, jako vroucný příběh, hrané grimasy nebo vojenské úbory maršálků devatenáctého století byly zanechány někde ve sklepě. Jsem velmi rád, že se letos ukázala jejich životaschopnost i mimo emařskou hudební stylizaci. MY CHEMICAL ROMANCE dneška - to je kvalitní komerční rock, kde záleží pouze a jen na písničce.

Navzdory tomu, co jsem napsal v předchozím odstavci, stále považuji „The Black Parade“ za velmi zdařilé rockové album, které zřejmě navždy zůstane jejich nejdůležitějším, avšak novinka je dospělejší a ukazuje kapelu pro teenagery také z jiné stránky. Přirozenost je jedinou správnou a možnou cestou od uječeného pojetí starých alb. Je jasné, že zde bude určitá skupina posluchačů remcat a to zejména kvůli nesporné globalizaci hudby MY CHEMICAL ROMANCE, protože ti teď mohou přijít mnohým jako „kapela pro všechno“. Jasně, inspirace od zkušenějších, počínaje THE KILLERS a U2, přes GREEN DAY a THE HIVES, až třeba po COLDPLAY, se zde dají vyčíst, ovšem když se na to podíváte z té správné perspektivy, zjistíte, že cesta kterou pokračují je v jejich případě ta jediná pravá a poctivá. K čemu další karikatury? Posun od subkultury vyšinutých umazanců k dospělejší formě je zde opravdu znatelný. Dnes jde totiž jenom o skladby samotné a ty jsou přehlídkou výrazných motivů - prostě řada hitů, od důraznějších punkem šmrnclých halekaček, přes klenuté hymny stavící na refrénech, až po melancholické věci, kde dostaly velký prostor klávesy. Mám opravdu radost z posunu a vítám tyto bývalé emo děti do galerie největších komerčních událostí v rockové hudbě posledních let.