OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé demo Krnováků pod taktovkou a bubenickou paličkou Davida Najbrta (též IDHzine) udeřilo podstatně silněji, než tomu bylo s prvním zásekem Inhuman Visions. Z tehdejšího zvukového chaosu vypreparovali LON pměrně zdařilý deathmetal. Od prvního dema je zde i posun v instrumentálních schopnostech a LON se mimo jiné taky naučili stvořit skladbu a ne pouze snůšku riffů. Ve zběsilých kytarových jízdách s jistou dávkou melodie a rychlých, ač místy trochu jednotvárných bicích se objevují pomalejší a přehlednější pasáže s chytlavými motivy. Najde se i dost povedená vyhrávka či sólo. Energie je tedy dost, ale stále tomu chybí větší dávka osobitosti. Na Germs Of Obsession najdete čtyři skladby, které jsou zabalené ve zvuku studia Půda, který sice není žádný skvost, ale není špatný, to zas ne. Germs... je přehledné a nenudí. Jenže když se člověk pokusí v pěkně udělaném bookletu (no jo, David umí...) zjistit, o čem to je, narazí na fakt, že texty jsou sice míněné dobře, mají i zajímavý obsah, ale jejich anglické verze jsou plné chyb a nesmyslů. Říkám to a budu říkat – psát texty v čestině a pak si je dát přeložit (a navíc špatně), to je chyba! Vím, že to tak dělá většina lidí, ale sakra, to je takový problém sehnat slušného angličtináře? Vždyť pak ani ta vokální linka nemůže být dobrá. Sorry – v textech mne LON opět zklamali. Takže celkově najdete na Gems Of Obsession povedený, i když nepříliš výjimečný deathmetal. Je ale bez výrazu, protože obsah stojí za víte co...
6 / 10
Vydáno: 1999
Vydavatel: Copremesis records
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.