OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Písať o nahrávkach z roku 2004 ako o dávnej histórii je možno zvláštne – nie však v prípade JESU, projektu, ktorý tých sedem rokov dokázal vyplniť pätnástimi nahrávkami. Späť na začiatok: eponymnému dlhohrajúcemu debutu predchádzalo štyridsaťminútové EP „Heart Ache“, až do minulého roku prakticky nedostupné.
Jeho vinylové znovuvydanie na Broadrickovej vlastnej značke už o dva roky a trochu nelogicky nasleduje komplet dvoch ani nie spolovice naplnených CD, tentokrát pod záštitou Hydra Head. V dvojici skladieb tvoriacich „Heart Ache“ počuť JESU pracovať ešte s rozsiahlymi plochami, naplnenými valivými vlnami sludgeového gitarového bahna, neodmysliteľnou odťažitou elektronikou a len sporadickým spevom.
Ozveny GODFLESH – ktorých doterajšiu štúdiovú kariéru skladba s názvom „Jesu“ uzavrela – na osobnými problémami poznamenanom „Heart Ache“ priznáva aj sám Justin K Broadrick. Práve nasledujúci odklon smerom k melodickosti, započatý na EP „Silver“, spôsobil, že štvorica už podstatne kratších kusov zo súdobého EP „Dethroned“ skončila v šuflíku: k ich pôvodnej podobe pribudol v roku 2010 len spev.
Titulná pieseň „Dethroned“ je v kontexte dnešnej tvorby JESU prekvapivo dynamickou náložou, nezapierajúcou autorove industriálne korene. No a takmer hardcorový úvod „Annul“ znie po rokoch tápania a vydávania nedokončene pôsobiacich skíc osviežujúco a zmysluplne.
Dôvodov, pre ktoré Broadrick oprášil vlastnú minulosť môže byť viac, no návrat k surovšej a zároveň syntetickejšej one-man podobe JESU (na adekvátnej stopáži zaznamenaný na „Infinity“), reunion GODFLESH a účasť na projektoch typu GREYMACHINE naznačujú, že sa autorovi skrátka zachcelo pritvrdiť. Konieckoncov, nasladlá melodická poloha JESU dosiahla vrchol hneď prvými dvoma pokusmi „Silver“ a „Conqueror“ a celoživotná náklonnosť k špinavej, drsnej a temnej hudbe sa v birminghamskej pôrodnici dostáva automaticky spolu s rodným listom.
Nedávnych JESU počuť najvýraznejšie v „Aureated Skin“, kde neskreslený spev preberá opraty a hrany inštrumentácie sú výrazne obrúsené. Napriek pestrosti celej kolekcie skutočne silné skladby chýbajú, i keď priškrtený radioheadovský vokál v poslednej stope, ubíjaný monotónnou gitarou a toporným, zvonivým rozloženým akordom je pôsobivý: nahrávku uzatvára najsilnejším momentom.
Jej názov – „I Can Only Disappoint You“ – akoby predznamenával, že po takmer unisono nadšene prijatej prvotine bude predpoveď priazne fanúšikov nastavená na konštantné polooblačno.
Malá a príjemná cesta do minulosti, ktorá sa môže stať budúcnosťou.
6,5 / 10
Justin Broadrick
- všetky nástroje
1. Heart Ache
2. Ruined
3. Dethroned
4. Annul
5. Aureated Skin
6. I Can Only Disappoint You
Ascension (2011)
Christmas (EP) (2010)
Heart Ache & Dethroned (2010)
Opiate Sun (EP) (2009)
Infinity (2009)
Why Are We Not Perfect (EP) (2008)
split s BATTLE OF MICE (2008)
split s ENVY (2008)
Lifeline (EP) (2007)
Pale Sketches (2007)
split s ELUVIUM (2007)
Sun Down / Sun Rise (EP) (2007)
Conqueror (2007)
Silver (EP) (2006)
Jesu (2005)
Heart Ache (EP) (2004)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Hydra Head Records
Stopáž: 68:19
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.