Agentura Pragokoncert si na našem malém metalovém kolbišti postupně vydobyla významnou pozici pro pořádání metalových koncertů. V posledních deseti letech byla patrná tendence vyhýbat se kvůli vysokým cenám nájmů Praze, zvláště u kapel, které nemají potenciál naplnit Velkou sportovní halu (dle starého tradičního označení). Osobně s tímto postupem problém nemám, ostatně například zrovna u kapely HELLOWEEN si pamatuji velmi vydařený koncert v Plzni. Krize ovšem nastane, když se přístup upřednostňující výdělek nad pohodlím diváků poněkud přežene. Jasným důkazem byl koncert HELLOWEEN 19. prosince v hale Incheba. Dřívější Malé sportovní hale se velké metalové koncerty v poslední době víceméně vyhýbaly, oproti polistopadové době. Že je tento prostor pro rockové koncerty velmi nevhodný si pamatuji ještě z devadesátých let, kdy se v hledišti nedalo dýchat (zakažte kuřákům kouřit...), protože odvětrávání zde zřejmě vůbec není (nebereme-li v potaz otevírání zadních vrat na lidi, ať je venku třeba desetistupňový mráz...).

Kapacita haly se udává pět tisíc osob, ale už tři až čtyři tisíce jsou víc než dost. Neznám sice přesná čísla, kolik se prodalo na tento koncert lístků, ale dle pohledu do hlediště byla kapacita překročena určitě o nějakých tisíc duší. Zjevně by bylo na místě ptát se, zda zrovna včera večer nebyly překročeny bezpečnostní a hygienické normy pro podobné akce. Ale jak je to i s naší vrcholnou politikou, dokud nezačnou lidi chcípat, nějak to prošumí kolem. Ono nicméně nejde jen o to nacpat se tam, abych viděl alespoň pravou botu kytaristy. Zaplatili jsme 600,- Kč za zábavně-kulturní akci a ve výsledku se o zábavě ani kultuře bavit ani omylem nedá. Chápu, že jít do kotle znamená se mačkat, ale proč se mám mačkat už na schodech, nebo dokonce na balkóně hned u vchodu? Nesmyslný jeden vchod do hlediště, navíc zpola zatarasený stánky na pití, se stal pastí pro pár stovek lidí a velmi mi to připomnělo záběry z letošní Love Parade. Kulturní akce, která chvílemi připomíná boj o přežití (zvlášť pro něžnější pohlaví) na prahu jedenadvacátého století? Kde sakra byli organizátoři? Jeden zbytečný proslov do mikrofonu z pódia byl spíš k smíchu. Jak je možné od lidí zkasírovat šest stovek, nahnat je do haly stylem transportních vlaků a o víc se nestarat? V ceně není jen Derisův zpěv, v ceně by měla být i jakási úroveň. Na festivalech typu Masters Of Rock, které po organizační stránce mají rovněž velké nedostatky, si člověk může alespoň sednout do bláta. Při „halových“ akcích je však tento přístup pořadatele tristní. Ze stejného důvodu jsem přestal jezdit na Zimní Masters Of Rock, ale že zažiji něco podobného při očekávání relativně menšího koncertu? I kdyby pořadatelé vytvořili koridor od schodů do zadnější části haly, aby se ze schodiště nestala jatka, asi by to příliš nepomohlo. Lidí prostě bylo mnohem víc, než bylo únosné. Především se měla buď zajistit větší hala, nebo prodat méně vstupenek.

K výkonu jednotlivých skupin toho večera tak v podstatě nemám co říci. Pro klasický report bude muset posloužit rakouská zastávka turné, nebo pokud šťastnější čtenáři přispějí ve fóru. Díky pořadatelům jsem měl, podobně jako mnoho dalších lidí, na starosti úplně jiné věci než poslech hudby. Během vystoupení CITRON jsem se snažil stát na vlastních nohou na schodišti. Pro STRATOVARIUS jsem zaujal strategické, kupodivu celkem volné místo na balkóně za sloupem. A tak pro nulový výhled a roztříštěný zvuk nemám co dodat. Poté jsem šel domů; nemělo smysl tam zůstávat. Hlavní kapelu večera mám celkem rád a rád si je poslechnu příště, ale pokud možno v podmínkách pro lidi. Pořadatel selhal. Touha po snadném mamonu byla silnější než zajištění odpovídajících podmínek pro diváky. Bohužel to není poprvé a mám obavy, že ani naposled. Zřejmě se asi opravdu bude muset stát nějaký „Love Parade“, než se podobné akce budou trochu více kontrolovat. Do té doby nám zřejmě bude Pragokoncert dál vesele srát na hlavu.