OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na třetí pokus, s dvouměsíčním zpožděním, ale přece jen mohli slavit. Brněnští INNER FEAR se po zásluze zařadili mezi skupinu kapel, kterým se povedlo, i přes praktiky některých lidí okolo české UG scény, vydat řadové album. Ačkoliv "Thanalogy" nemělo být albem debutním, přestože jeho vydání bylo plánováno již na 28.6., dočkali se fanoušci dlouhohrající desky až koncem minulého týdne. Inu, na koho se dnes člověk může bez starostí spolehnout…
Již booklet desky napoví, jak bude řazení této kapely k atmosférickému blacku v tomto případě ošidné: stříbrný strohý (zato vkusný) přebal kontrastující s do tmavě modré laděným vnitřkem-žádné temné prostranství, mystické postavy, ani rozbodané ženské. Při prvních tónech intra mohlo by se zdát, že došlo k úplnému omylu a vy jste si pořídil nějaké novodobé taneční album. Posluchač zůstává stále napjatý držíc se naděje pramenící z temného pojetí úvodní znělky, která je však jinak citlivě a (vzhledem k mým předchozím slovům paradoxně) nenásilně vložená před první "regulérní" kompozici, hitovku "Lustmistress". Tuto skladbu budou možná někteří znát z nedávného proma, ale věřte, že, stejně jako zbylé dvě kompozice z "The Odeum"("Inner fear" a "Hypnosis"), doznala nemalých změn. Přibylo elektroniky, změnili se aranže a některé melodie obou zpěvů. Naopak téměř bez změny zůstalo vyznění strunných nástrojů. Trojka "Masquerade" už nechá rozvynout nejnovější podobu IF v plné kráse. Daleko více prostoru zde dostává Anghelina a také celá kompozice je daleko více střižená do gotiky. Následující "Improsoned in forgotten donjon" je jedinou skladbou na albu pocházející ještě ze starší historie kapely, což je samozřejmě vidět také na omezenějším využití služeb slavice, která se ještě na vzniku této věci nepodílela. Mluvím-li o stále patrnějším ovlivnění elektronickou scénou, tuším, že tato skladba doznala nemalých změn. V některých fázích máte totiž pocit, jakoby si někdo pohrával s rytmikou na mixážním pultu. Podobné věci ale oceníte povětšinou až na několikátý poslech. Skladba pojmenovaná podle názvu celé kapely, tedy "Inner fear", jakoby symbolicky ověnčená nejdelším textem a dle mého subjektivního pocitu také nejtěžší angličtinou, je položená velmi citlivě před dvojici místy až oslavně znějících skladeb "The secrets of psychic`s diary" a "Love is a poisonous cunt", kde především u druhé jmenované nalezneme refrém připomínající tvorbu NIGHTWISH. Naopak "Hypnosis" nabízí posluchačům poněkud rozfázovanější zpěvnou linku, i když byla opět oproti promu nepatrně zjemněna. Závěrečnou skladbou nemůže být nic jiného než titulní "Thanalogy". Kompozičně se jedná o pravděpodobně nejkomplexnější dílko, kde nejprve zavládne atmosféra pohybující se mezi staršími DIMMU BORGIR a CRADLE OF FILTH, aby se v průběhu okořeněna samply podobnými těm z poslední desky EMPEROR(mám na mysli zejména skladbu….) několikrát vystřídala pozici s téměř gotickými pasážemi.
Když tak listuji bookletem a pročítám za pomoci slovníku jednotlivé texty, myslím, že bych neměl problém uhádnout autora většiny z nich (Khaablus), i kdyby o tom zde nebyla ani zmínka. Viděli-li jste tuto kapelu někdy na živo a zaujali vás sexuální touhou kořeněné scénky předváděné dvojicí vokalistů, věřte, že mají k textům velmi blízko. Stejně jako texty, také hudba vyznívá celistvě a nenásilně, pominu-li možná zbytečně dlouhou pauzu předcházející poslednímu tracku. Ani zvuk nezklame. Přestože standardu vydávanému u velkými labely, patrně nedosahuje, na české poměry je slušný.
INNER FEAR předvedli, že se právem mohou řadit mezi špičku silné brněnské scény. Je až s podivem, co tak dlouho bránilo vydání jejich první desky. Ač se jedná o album debutní, vyznívá "Thanalogy" jako ucelený a vyspělý počin, jež rozhodně neudělá kapele ostudu a který ji definitivně zbavuje nálepky řadící ji mezi kapely takzvaného "kinder-blacku", kterému se oproti prvnímu demu "Delusive eyes", vyznívajícímu jako "Stormblast" od DB, velmi vzdálila. Bude-li kapela měnit svoji tvář takovým tempem jako doposud, netroufám si odhadnou, co bude znít z mých reprobeden při poslechu následujícího CD, ale už se na to docela těším…
9 / 10
Anghelina
- zpěv
Khaablus
- zpěv
Khopec
- kytary
Roberto
- kytary
Paraghus
- baskytara
Marthus
- bicí, klávesy a samply
Slavus
- kytary (bývalý člen podílející se ještě na nahrává
1. …if…than…(2.13. a.m.)
2. Lustmistress
3. Masquerade
4. Imprisoned In Forgotten Donjon
5. Inner Fear
6. The Secrets of Psychic`s Diary
7. Love Is A Poisonous Cunt
8. Hypnosis
9. Thanalogy (Temptation of Inner Beasts…)
Cäzilia (2022)
First Born Fear (2012)
Symbiotry (2003)
Thanalogy (2002)
The Odeum Of Silence (demo) (2001)
Akhu (2000)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Copremesis Records
Stopáž: 42:21
Produkce: Marthus
Studio: Hicon
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.