HEAVEN IN HER ARMS jsou kapelou, která letos vytrhla žezlo japonské dynastii vládnoucí uřvanému žánru v zemi samurajů. O kom že to mluvím? O ENVY přece. HEAVEN IN HER ARMS jsou něco jako jejich zlé dvojče. Ne tak slavný sourozenec, ale o to syrovější, hrubější a zjizvenější, který nastupuje k  vládě s drtivou a nemilosrdnou silou právě v roce, kdy ENVY citelně zavrávorali ve své tvorbě.

Název skupiny pochází ze stejnojmené skladby od CONVERGE z alba „Jane Doe“, hudebně jsou však kořeny zaryté hluboko v tradici japonského screama říznutého postrockem. Zdlouhavé hypnotické melodie, které mají výpravný až éterický charakter a kruté vokály, jenž jsou erupcí dlouho zadržovaných emocí v zemi, kde disciplína, škrobené odosobnělé zvyky a konvence dědící se z hluboké historie jsou vše. Jakoby se zvedly stavidla obrovského oceánu plného napjaté frustrace a hněvu a jakmile tato masa vyteče, následuje klidné tiché ambientní pozastavení, ve kterém se sbírá síla pro další mocný výbuch emocionálního vulkánu. V těchto chvílích se skladby balí do neprostupné ambientní temnoty, která jakoby navazovala na atmosféru japonských samurajských duchařin z černobílého věku stříbrného plátna. HEAVEN IN HER ARMS se dokážou uchýlit ale také k typickým screamařským brnkavým plochám, v nich ovšem trochu kulhají ohraničeni konvencemi žánru a nebýt bicích, které tu a tam utrousí zajímavější nápad, asi bych se občas neobránil zívnutí. Z této umírněnější tváře jejich tvorby jednoznačně na „Paraselene“ nejlépe dopadla závěrečná jedenáctiminutovka „Veritas“, ve které po první třetině zvonivého průměru nastupují housle, které do skladby nasávají emoce s vervou vyhladovělých krysích mláďat u mateřského struku. Oproti současným ENVY nečekejte tolik uhlazenosti a melodické líbeznosti, HEAVEN IN HER ARMS posluchači nedávají požitky jen tak zadarmo.

Ačkoliv se nemohu zbavit dojmu, že některé počiny z počátku kariéry kapely, například demo natočené v roce 2005, obsahovaly ještě silnější materiál, tento kotouč japonskému bratrstvu bohatě stačí na to, aby vystoupilo ze stínu svých velkých inspirátorů a jednoznačně dalo světu najevo, že v době, kdy ENVY ztrácejí svůj cit pro dobře odvedené řemeslo, se tu našel plnohodnotný nástupce.