OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Felony“ od amerických EMMURE není nic extra složitého. Pomalejší tempo provází podladěné, sekané kytary a jednoduchá, ale zato drtivá rytmika. To tu samozřejmě bylo již mnohokrát. EMMURE však trochu vyčnívají z davu. Za prvé vládnou impozantní živočišnou neurvalostí a za druhé se snaží vzkřísit trochu zapomenutou „groove-HC-metal“ kombinaci koketující s hiphopem. Kapela čerpá inspiraci ze staré školy „nového“ metalu, jak jej kdysi začali hrát KORN, HELMET, ale třeba také i STUCK MOJO nebo CLAWFINGER. Tento základ EMMURE zahustili, přitvrdili a doplnili o nějakou tu současnou modernu. Jak sekerou tesané riffy a špinavý břinčivý zvuk vhodně doplňuje dostatečně agresivní štěkot, který frontman Frank občas vymění za téměř raperské deklamování. Album je sevřený celek, ze kterého žádné měkké nebo progresivní parády nevyčuhují a pouze výjimečně probleskne nějaké to sólíčko nebo melodický vokál. Většina skladeb je kratší stopáže, jedou si v podobném tempu a dominantní je ona syrová divokost, kterou by mohli závidět nejedni „sludge“ nebo „deathcore“ drsňáci. EMMURE si to zkrátka nijak nekomplikují a místo klenuté kompozice raději uštědří tvrdou ránu mezi oči, což však má spolu s jejich ležérním výrazem a frajerskou naštvaností svoje kouzlo. Nejvíce zábavné se jeví kusy „First Impressions“ nebo pomalé ničící kladivo „You Sunk My Battleship“, které asi nejlépe zachycují jednoduchost a efektivitu kapely, od které je „Felony“ už třetím albem. S přimhouřeným okem tedy můžeme ještě mluvit o slibné rozjeté naději a sledovat, jestli kapela dokáže svůj potenciál v budoucnu rozvinout, nebo zmizí v propadlišti dějin.
6,5 / 10
Speaker Of The Dead (2011)
Felony (2009)
The Respect Issue (2008)
Goodbye To The Gallows (2007)
The Complete Guide To Needlework (EP) (2006)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.