Jestli nelze něco těmto Švédům upřít, tak je to rozhodně schopnost na sebe upozornit. Tajemnou aurou se halící uskupení, jež si úzkostlivě střeží anonymitu svých členů, dokázalo kolem sebe rozpoutat slušný hype. Velmi příznivá prodejní čísla tohoto (zároveň debutového) alba, abnormální sumy, za které se na internetových aukcích prodávají jeho vinylové verze a několik dalších sběratelských kusů, včetně aktuální singlové edice skladby „Elizabeth“. To vše jen dokazuje fakt, že okolnosti skupině hrají do karet.

Jedním z jejích trumfů může být i současný hlad po všem možném, co alespoň trochu páchne pojmem „retro“. Tady si jej posluchač bažící po pečlivém historickém exkursu bohatě ukojí. Má-li ještě k tomu všemu v lásce rané BLACK SABBATH, ulítá na šedesátkové psychedelii anebo nepohrdne hardrockem z následující dekády, tak s touto vykutálenou šesticí (?) rozhodně nešlápne vedle. Musí se však připravit i na to, že na něj čeká několik příjemných překvapení.

Tak předně GHOST nejsou z těch, kteří by si vzali staré desky, důkladně je nastudovali a podle nich pak splácali několik zaručeně chytlavých skladeb. Hluboké znalosti rockové historie jim nelze upřít, jenomže způsob jejich aplikace do vlastní tvorby není rozhodně z kategorie obvyklých. Řeč je hlavně o překvapivě velice schopné kooperaci ve složení jemný melodický vokál a patřičně zatěžkaný kytarový / rytmický spodek. Skladbám opatřeným slušivým hardrockovým drivem vévodí právě vypjatý melodický vokál, který však neobtěžuje žádnými falzetovými úlety ani pokusy o „umělecký“ přednes. Jeho síla a temperament se, přesně jak to vyžadují pravidla pro poctivou rockovou píseň, nejvíce projevují v nadmíru vydařených refrénech, až by se chtělo říci, že právě hlas postrádající drsňáckou patinu tuto nahrávku de facto definoval.

To by ale bylo zavádějící tvrzení, protože jestliže hudební část oproti (v takto pojaté hudbě) neotřelému vokálu v něčem zaostává, tak je to možná akorát tak větší lpění na tradicích, což v případě očekávání od této nahrávky není zrovna negativum. Kytarová mašinerie si dává pořádně záležet na tom, abyste si při poslechu její riffů a uchu lahodích sólíček příjemně zavzpomínali, a když jsou tyto ještě tu a tam osvěženy dávkou kláves anebo hammondů, tak je cesta zpět v čase dokonána.

„Opus Eponymous“ je nahrávkou, jež by se dala obvinit z kalkulu. To koneckonců platí pro všechny současné hudební pokusy mapující území dávno objevená a posléze i vysídlená. Na to však mají GHOST až příliš mnoho dobrých písní, u kterých bych sice nechtěl zavírat oči nad jejich občasnou prvoplánovostí, ale zároveň jím nemohu ubírat jejich půvab a poctivý retro nádech. Troufám si tipnout, že až bude identita tohoto záhadného spolku jednou odhalena, soudě dle propracované strategie a existence tohoto s přehledem šlapajícího alba, zjistíme, že máme co do činění se zkušenými a známými harcovníky.