OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EARTHSHIP – celkem zajímavý název pro undegroundovou skupinu. Jenže, stačí se podívat, kdo za ní stojí, a hned se slovo undeground propadne do země. Za „Exit Eden“ je totiž zodpovědný původní bubeník THE OCEAN Jan Oberg a také samotný Robin Staps. Spojení těchto dvou osob není náhodné už kvůli faktu, že se jedná o dlouholeté přátele, a váže je i nostalgie k době, kdy spolu jako mladí hudebníci začínali. Vkrádá se tedy otázka, zda si na „Exit Eden“ nechtěli pouze připomenout staré časy.
Skutečnost je však jiná. EARTHSHIP je totiž místem, kde se Jan Oberg v plné vážnosti pokouší realizovat své tvůrčí ambice a zjevně se nejedná o žádný jednorázový projekt, ale regulérní skupinu. Staps už pouze naskočil do rozjíždějícího se vlaku a vzal na sebe roli kytaristy, vydavatele, ale také jména, které se příjemně vyjímá v promo textech.
Ať už Oberg při tvorbě materiálu myslel na cokoli, výsledek ho staví do role celkem zručného skladatele. Nezahrne nás ničím šokujícím, ale o to mu evidentně nešlo. S rezervou je tedy třeba brát informace na stránkách Stapsova vydavatelství, kde se v případě EARTHSHIP setkáte i s podivným termínem prog ’n’ roll. Obergova hudba nepotřebuje krkolomná označení, vězí totiž až po uši ve stonermetalovém bahně a pomineme-li vybočující nuance, nejlepším přirovnáním se nám stávají kapely jako KYLESA, BARONESS nebo i rannější tvorba MASTODON. Ale vysledovat se dají i ozvuky dávnějších dob, mnohé pasáže přímo nutí vzpomenout na PANTERU začátku devadesátých let.
„Exit Eden“ je deskou spojující v sobě neurvalost drtících rifů, znervózňující odér vibrujících zvuků, i přívětivost příjemných vyhrávek a jasně definovaného tempa. Vše se až na výjimky odehrává v lehkém poklusu, tak aby skladby neztrácely svižnost, ale aby měl posluchač i dost času vstřebávat houpavou melodiku, která se pod hrubou slupkou schovává. Ideálním označením se tak stává vyváženost. Všeho je akorát. K Obergovi si tak kromě zručného skladatele, kytaristy a zpěváka, můžeme připsat i označení šikovný producent, a když už jsme u toho, doplnit můžeme i dobrého zvukaře. Se vším si pohrál ve vlastním studiu a za výsledek se rozhodně nemusí stydět.
Problémem se tak stává jen určitá strohost. EARTHSHIP jdou prostě cestou nejmenšího odporu, sází na jistotu a srozumitelnost, ale i tím si zřejmě zajistí slušnou posluchačskou obec. Otázkou je, jak moc tato tvorba osloví fanoušky THE OCEAN, ke kterým především se deska díky jménu Staps dostává. Protože „Exit Eden“ nehýří přílišnou barevností. Na druhé straně jsou skladby prosté jakékoli přeprodukované načančanosti a svou přímočarostí útočí na posluchače s odzbrojující upřímností. V podstatě se jedná o jistý protipól samotných THE OCEAN. Zde nemusíme hledat skryté významy a důvody vycházející z konceptů, zde si můžeme užít bezprostřednost, s jakou na nás EARTHSHIP posílají své kamením nadité fláky. Někdo uskočí a jen sleduje, jak prolétnou okolo, já se v tomto případě rád nechám převálcovat.
Nekompromisní válcovačka, kde je všeho tak akorát. Tuhé a přitom ne zkostnatělé retro prvky v moderním balení. Jen je třeba zapomenout na personální propojení s THE OCEAN. Zde jsme trochu někde jinde.
7,5 / 10
Jan Oberg
- kytara, vokál
Dennis Boettcher
- bicí
Bastian Gutschke
- basová kytara
Robin Staps
- kytara
1. Caught In A Storm
2. Sea Of Peril
3. Fever Pitch
4. A Line Dividers
5. Born With A Blister
6. Bleak
7. Grace
8. A Feast For Vultures
9. Soul Embedded
10. Exit Eden
11. ...As If She Were A Black Bird
Exit Eden (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Pelagic Records
Produkce: Jan Oberg
Studio: Hidden Planet Studios
Chtě nechtě prostě musím srovnávat s posledními dvěna počiny THE OCEAN a tady mám po chvíli celkem jasno. EARTHSHIP vás sice žádnou sprškou dříve neslyšeného nepřekvapení, ale jejich muzice s pevnými hc kořeny prostě nechybí svěžest a glanc. Jejich písně baví, dokáží překvapit nečekanými prvky a drží posluchačsky atraktivní balanc mezi úderností a melodickou vzletností. Kvalitní deska.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.