CROWBAR je pozoruhodný hudební úkaz, který se za více jak dvacet let fungování téměř nezměnil. Navzdory všem trendům se sune rychlostí parního válce stále stejným směrem a jen málokdo by očekával, že avizovaná novinka přinese něco jiného než tradiční „crowbarovsky“ táhlou a hutnou bahenní lázeň. Ponechme ale stranou zásluhy, které mají Kirk Windstein a spol. na rozvoji sludge metalové scény, a soustřeďme se na novou, napjatě očekávanou desku.

„Sever The Wicked Hand“ nepostrádá žádný z důležitých charakteristických znaků, které provázejí tuhle partu od samého počátku. Zatěžkané hutné riffy, vztekem a depresemi zmítaný zpěv, pomalé táhlé „downtempo“ a občas nějaký ten rychlejší hc šťouchanec. Ovšem již na první poslech je patrné, že CROWBAR tentokrát operují na nepatrně širším prostoru.

Začátek desky se ještě odehrává v očekávaném duchu, zatěžkaný válec „Isolation (desperation)“ s povedeným úderným frázováním navazuje na tradici silných úvodních songů a spolu s táhlou suitou „Let Me Mourn“nebo titulní „Sever The Wicked Hand“ ukazuje kapelu v celé její tradiční kráse, ale zhruba v její polovině se začínají objevovat podezřele šlapající, více rockové kusy, které jakoby do repertoáru kapely nepatřily. „As I Become One“ nebo „Cleans Me, Heal Me“ zdaleka nejsou tolik radikální a připomínají spíše Windsteinův, ne tolik vyhraněný vedlejší projekt KINGDOM OF SORROW.

Vypadá to, že kapela během šestileté nahrávací pauzy zaujala ke svému okolí smířlivější postoj a novinka jako celek tak není tolik nekompromisní, jak bývalo u těchto samorostů zvykem. Kytary nejednou zahrají odlehčený motiv, basa tolik nehromuje a konečně i přednes hlavního aktéra se dá mnohem lépe označit slovem „zpěv“. Uvedené změny se však stále odehrávají v intencích světa CROWBAR, takže posluchač, který není do tvorby kapely nijak hluboce ponořen, nemusí žádnou extra proměnu zaznamenat, ale skalním může trochu chybět ona ponurá schizoidní zaťatost, která byla tak krásně zaznamenána na starších deskách „Odd Fellows Rest“ nebo „Broken Glass“, a která byla pro tvorbu této kapely docela zásadní.

V rámci současné (nejen) sludge metalové scény se stále jedná o album nadprůměrné, ale chtě nechtě musím přiznat, že jsem čekal víc. Ve srovnání s kultovní minulostí působí „Sever The Wicked Hand“ na můj vkus až příliš optimisticky a k této kapele mi moc nepasuje.